Liga Vzestupu // LK37

X.☆

,,Ťuk, ťuk" ozve se ode dveří. Zrovna sedím v kuchyni, která se nachází hned vedle vchodových dveří, takže to skvělé slyším. Jakej magor radši ťuká, než aby zazvonil? A ještě k tomu v půl noci? No netuším.

Dojdu ke dveřím a otevřu je. Mám na sobě  jen pyžamové kaťata s topíkem a vlasy v neupraveným drdolu, takže doufám že to není nikdo důležitej.

Otevřu dveře a naskytne se mi pohled na Doriana, kterej podepírá Martina. Co ty tu dělají?!

Kouknu na Greye, kterej je úplně mimo.
,,Proboha. Co tu děláte? A co se stalo Martinovi?! Pojď dovnitř" ženu Davida hned do domu a pomůžu mu s Greyem. Dojdeme s ním do obýváku, kde ho následně odložíme na gauč.

,,Ten je těžkej jak kráva" otře si Dori kapky potu z čela. Je zas celej v černým, jako obvykle. Nemůžu na něj říct ani jedno špatný slovo, vypadá skvěle, to stejný ale můžu říct i o Martinovi, kterej se svírá na gauči. Dokonce i když je úplně vyplej je k sežrání

,,Můžeš už mi říct co se mu stalo?!" vyjedu na Davida, když se nemá k řeči. Protočí oči a přistoupí ke mně. Jsme těsně u sebe, až dokonce cítím i jeho teplej dech plnej alkoholu. Zastrčí mi uniklej pramínek vlasů, kterej mi musel určitě vypadnout z drdolu, za ucho.

,,Vé neboj se" pohladí mě po tváři. Neboj se!? To snad nemyslí vážně. ,,Uklidni se. Jen jsme byli na párty a Marťas si dal něco silnějšího a jak vidíš, neudělalo mu to moc dobře" hodí hlavou k Greyovi, kterej asi ani nevnímá. Co teď? Co sakra teď budu dělat?! Jediný štěstí je že naši nejsou doma.

,,Co teď? Davide musíme mu nějak pomoct!" jsem z toho úplně vedle. Můj přítel leží na gauči, každou chvíli to sním klepne a jeho bratr mě tu svádí?! Kdo by tohle řekl, že se stane?

,,Miláčku, to bude cajk. Musí se z toho jen vyspat a bude zas ok" řekne a pohladí měpo tváři. Nedůvěřivě si ho prohlédnu. Tomuhle se mi nějak nechce věřit. ,,Vím o čem mluvím ne?" tak na tohle argument asi nemám. Zapomněla jsem na to že Dori taky není úplně svatej.

Sednu si k Marťasovi na pohovku a pohladím ho po zacuchaných vlasech. Chudák sebou celej škube a klepe se. ,,Můžu mu nějak pomoct?" podívám se zas na Davida, kterej stále stojí uprostřed místnosti a skenuje mě pohledem.

,,Musíme ho nechat v klidu a tichu, aby co nejdřív usnul. Jo a když mu sem hodíš vodou s nějakym kýblem na případné blití, tak by to bylo taky celkem fajn" mrkne na mě. Hned vyskočím z pohovky a pro všechno hned běžím.

♧♧♧

Musím se sama pro sebe uchechtnout..

,,Coe? Čemu se směješ?" vyruší mě Dorian z přemýšlení. Zvednu k němu pohled.

,,Nepříjde ti absurdní že v týhle situaci už jsme jednou byli?" povitáhne na mě obočí. ,,Po podcastu.. jak jsme pak šli k tobě a pili.." vysvětlím. Fajn možná to není úplně stejný, minule se nesvíral můj přítel na gauči v obýváku, kvůli tomu že si dal silný drogy..

,,Ajo, máš pravdu. Dokonce jsme zas i v kuchyni" ušklíbne se. Je vážně k sežrání, ale teď se to fakt nehodí.

,,To mi připomíná že by jsme si měli promluvit.." musím nad tím pořád přemýšlet. Už jsou to sice tři týdny, ale pořád to mám v hlavě.

,,To by jsme asi měli" proplete si prsty a upře na mě svůj pohled.

,,Byla to blbost. Chci se ti omluvit. Nebylo to správný rozhodnutí.. miluju Martina a náš vztah je skvělej. Nemůžu si na nic stěžovat a nechci aby se to mezi náma pokazilo" řeknu potichu. Lež za lží, kdyby jen Dori věděl co se doopravdy děje...

,,Vé, tomuhle sama nevěříš. Ser na Martina, nedá ti to co já" chytne mě za ruce, které jsem měla položené na stole tak jako on a jemně je zmáčkne. Má pravdu, něco co Grey ne, ale zas je to špatnej člověk. Vím že ani Martin není žádnej andílek, ale Dorian? Tomu nemá kdo oporovat.

,,Dori..."

,,Pojďme někam utéct jen my dva. Někam do zahraničí. Mám spoustu našetřených peněz z koncertů.. Procestujeme celej svět, potom se usadíme někde u moře a budem mít spoutu koček, tak jak si vždycky chtěla. Vé... jen my dva, proti celému světu" zvedne mé ruce a políbí je.
Tohle všechno zní tak skvěle, ale já nemůžu.

,,Dori, já..."

,,Vé, prosím" upřeně se mi dívá do očí. Kurva! Já netuším co mám dělat! Já přece miluju Martina, proč vůbec uvažuju nad Dorianem?! Ještě k tomu je to jeho bratr!!
To je v prdeli.

,,Dori, tohle nejde.." šeptnu sklesle a civím do stolu, nemůžu se na něj dívat, prostě to nejde.

,,Alespoň si to promysli prosím.." přemlouvá mě pořád.

,,Fajn" nakonec svolím a začnu se zvedat. ,,Jsem hrozně unavená, možná bys měl už jít"

,,Jo jasně už pádím" taky se začne zvedat a balit si svých pár švestek. Nechci ho tu už. Nechci nad ničím už přemýšlet. Chci si jen lehnout a vypnout.

Doprovodím Davida ke dveřím. ,,Dej mi pak vědět Vé, né že se mi už neozveš, jasný?" vtáhne mě do silného objetí.

,,Neboj se" odtáhnu se od něj. Bát by se asi měl..

,,Dobrá tedy. Tak se měj krásně. Dobrou noc Vé" rozloučí se se mnou. Dobrá asi moc nebude, když se mi tu Martin svírá v bolestech, nebo já vlastně ani nevím jestli je to bolestmi..

,,Dobrou Dori" jen se na mě usměje a začne se vzdalovat. Zavřu dveře a jdu se podívat na Martina.

Když vejdu do obýváku Grey už spí jak zabitej, ale ikdyž spí tak se pořád klepe. Je mi ho tak hrozně líto. Asi si pak budem muset promluvit.. už několikrát jsem ho konfrontovala s tím že se mi to nelíbi a aby si nic nebral, ale vždycky říkal že mu to pomáhá ve špatných stavech. A to jsem mu nemohla vzít za zlé. Taky jsem párkrát něco měla a asi to není od věci.

Sednu si vedle něho, začnu ho hladit v lehce vlhkých vláskách od potu a s tím následně i usnu.