Osmička

3°

Čekal jsem, až mi odepíše. Chtěl jsem se jí svěřit s novou známostí, kterou jsem poznal, ale zdálo se, že má na práci důležitější věci. Oči se mi pomalu zavíraly, ale snažil jsem se zůstat vzhůru. Miluju spánek, ale noční můry začínají být opravdu děsivé a už mě nebaví se probouzet zpocený a dezorientovaný.

Ve tmě jsem seděl až do čtyř ráno, a když mě začala bolet zadnice z dlouhého sezení, rozhodl jsem se osvěžit energickou sprchou. Vlezl jsem do sprchy a pustil vodu. Bylo to příjemné; teplá voda tekla po mém unaveném těle a pára jemně objímala můj mozek. Po dlouhé době jsem se opravdu cítil uvolněně. Zavřel jsem oči a v hlavě se mi objevily různé scénáře s nahými ženami.

Představoval jsem si, jak se jich dotýkám, jak hebká a teplá je jejich kůže a jak nádherně voní jejich vlasy. V mé představě mě obdivovaly, milovaly, a dotyk mi oplácely. Najednou jsem slyšel, jak mi dívka z chodby šeptá do ucha, jak mě miluje, a pomalu se sklání na kolena. Ruka začala zrychlovat, dech se mi zrychlil, hlavu jsem zaklonil dozadu a po chvíli jsem dosáhl orgasmu. Bylo to úžasné.

Po chvíli jsem se uklidnil, zpomalil dech i tlukot srdce a začal se umývat jako obvykle. Nakonec jsem si vyčistil zuby, oblékl se a upravil vlasy. Bylo pět třicet a nevěděl jsem, co dál. Jako poslední možnost jsem vytáhl učebnice a začal se učit. Myšlenky na dívku z chodby mě však stále vyrušovaly; přemýšlel jsem, jak ji oslovit a udělat na ni dojem.

Moc toho neumím, chytrý nejsem, krasavec taky ne a v kapse mám jen pár drobných. Prostě toho moc nabídnout nemám. Moje situace se ženami je komplikovaná. Ne, že bych byl panic, ale zkušeností moc nemám. Jako mladší jsem byl docela sociální typ. Na jedné párty jsem se poprvé vyspal s holkou, která zabila holuba a schovávala ho pod postelí. Pro někoho možná blázen, ale pro mě to byla slušná "devítka".

Občas se se Zvonilkou vyspíme, ale to jen, když jsme pod vlivem. Vztah jsem zatím žádný neměl; vždycky jsem nějak tu holku odradil. Jednou to bylo kvůli ponožce plné spermatu, kterou jsem jí dal do batohu, podruhé, když jsem ji vzal na rande na hřbitov, a potřetí už ani nevím, co jsem podělal.

Proto jsem moc naděje nedával tomu, že by dívka z chodby mohla dlouhodobě milovat někoho jako jsem já.

Ach jo, řekl jsem si v duchu. Moje situace byla mizerná a já nevěděl, jak z ní ven. Už se začalo pomalu rozednívat a já přes špinavé okno zacítil sluneční paprsky, v uších mi znělo cvrlikání ptáků. Byl přede mnou pátek, poslední den tohohle týdne, poslední den před úžasným víkendem, který budu moci celý prospat.

Bonifác stále tvrdě spal na škrabadle a já ho tiše pozoroval, jak jemně dýchá, jak se mu nadzvedává hrudní koš a pak pomalu klesá. Vypadal živě a spokojeně, asi jako všichni tvorové, když spí.

Venku byla hrozná zima. Když jsem u okna kouřil, nevěděl jsem, jestli z mé pusy vychází teplá pára, nebo kouř; až taková zima byla. Já osobně zimu miluju, jen ten červený nos a stále stékající rýma mě dělají nespokojeným.

Tipnul jsem cigaretu o parapet a šel si zabalit do batohu učebnice, sešity a nesmírně důležitou jednu propisku, která, doufám, že bude psát.

Před barákem na mě čekal Jablíčko, který zrovna jedl tousty z domova, ze kterých ještě vycházelo teplo.

"Dobré ráno, Jablíčko! Co to máš zas v ruce? Já si myslel, že držíš dietu kvůli Zvonilce."

Jablíčko se na mě smutně podíval a řekl: "To víš, to není tak jednoduché. Ze stresu z domova to jinak než s jídlem nezvládnu."

Jablíčko měl přísné rodiče, kladli velký důraz na jeho budoucnost, i když sami mají jen střední školu a pracují jako učitelé na základní škole s minimálním platem. Možná jen nechtěli, aby Jablíčko dopadl stejně jako oni.