Osmička

18°

„Tak, je ustláno. Přesně tak jako minule," řekl jsem a narovnal poslední polštář.
„Dal jsi tam Hoňka?" ozvala se tajemná dívka.
„Jakýho Hoňka?" zeptal jsem se zmateně. Ona se rozesmála.
„Toho tvýho beznohýho psa, prosím tě."
„Ty jsi mu dala jméno Honěk?!" nevěřil jsem svým uším.
„No a co? Sluší mu to."
„Doufám, že jméno pro našeho budoucího syna vybírat nebudeš," zavrtěl jsem hlavou.

Zhasl jsem všechna světla, až na malý plamínek svíčky, který dál tiše hořel v rohu pokoje. Po třech dnech úplné prázdnoty jsem právě tohle potřeboval. Vklouzl jsem do postele vedle tajemné dívky.

„Jsem rád, že jsi tady. Opravdu," zašeptal jsem.
„Já jsem taky ráda, že tu můžu být. A s tebou," odpověděla jemně.

Leželi jsme na posteli tvářemi k sobě, blíž už to snad ani nešlo. Položil jsem dlaň na její obličej a palcem ji jemně pohladil po tváři.
„Nedokážu si bez tebe představit život," řekl jsem tiše, upřímně.
„Já bez tebe taky," zašeptala. Přiblížila se a políbila mě. Vášnivě a dlouze. Oplatil jsem jí polibek, jak nejlépe jsem uměl.

Byli jsme těsně vedle sebe, dělil nás sotva milimetr, a přesto jsem cítil, jako by každý dotek byl magnetem, který nás táhne ještě blíž. Tajemná dívka se ke mně přisunula a jemně mi zajela rukou pod tričko. Její prsty byly teplé a lehké, jako by malovaly neviditelné obrazy na mé kůži.

Zatajil jsem dech, její dotek byl něžný, a přesto mě spaloval. Podíval jsem se jí do očí – jiskřilo v nich něco, co jsem nedokázal pojmenovat, ale co mě naprosto pohltilo. Bez přemýšlení jsem si ji přitáhl blíž, až jsem cítil její tělo na svém.

„Jsi tak krásná," vydechl jsem a políbil ji znovu. Tentokrát ještě intenzivněji, jakoby celý svět kolem zmizel a zůstali jsme jen my dva. Její ruka putovala po mém boku, zatímco druhou mi vjela do vlasů.

„Myslíš?" zašeptala, její hlas byl tichý, ale plný vzrušení.

„Myslím to tak, že si to musím připomínat každou chvíli, abych uvěřil, že jsi skutečná," odpověděl jsem a přitiskl ji k sobě ještě pevněji. Cítil jsem, jak se jí zrychluje dech.

Oba jsme se ztratili v přítomnosti, v tom okamžiku, který se zdál nekonečný. Její doteky byly jako jemné vlny, které postupně smývaly veškerou tíhu posledních dní. Byl jsem si jistý jen jedním – nechci, aby to někdy skončilo.

Dívka lehce vydechla a přiblížila se k lemu mého spodního prádla. Sledoval jsem každý její jemný pohyb, jako by se čas zpomalil. Cítil jsem její doteky, které byly zároveň něžné i nesmírně elektrizující. Hladil jsem ji po zádech a snažil se nevnímat jen to, kde všude její kůže může být tak sametově hebká.

Poté se mírně odtáhla. Její pohled se zastavil na mém rozkroku, který se neklidně tlačil proti její ruce. S úsměvem sáhla, prsty opatrně sevřely lem mého prádla, a pomalu ho začala stahovat. Odhalovala mě kousek po kousku, jako by si užívala každý okamžik.

„Jestli chceš, můžu přestat," řekla tiše a zastavila se.

„Vypadám snad, že by se mi to nelíbilo?" pousmál jsem se a přejel jí prstem po tváři.

„Nevím... ještě nikdy jsem nic takového nedělala. Tedy alespoň ne střízlivá," přiznala s mírně rozechvělým hlasem.

„Kdybych chtěl přestat, řeknu ti to," odpověděl jsem upřímně.

„Dobře," vydechla a přikývla.

V ten moment jsem si byl jistý, že jsme oba připraveni posunout náš vztah dál. Nejen náš vztah, ale i tuto chvíli, která se zdála být dokonale napjatá a intimní. Lehce jsem se narovnal a začal si svlékat tričko. Její oči mě sledovaly, každý můj pohyb, jako by si ho chtěla zapamatovat navždy. Odhodil jsem tričko na zem a spolu s ním i poslední kousek prádla. Byl jsem nahý.