Čarodějka

Kapitola VIII. Příprava

"On pro tebe pošle limuzínu." Pískala Aileen přes celý obchod a přitom se stále držela na hrudi. 

"Nemusí to být zrovna limuzína. Neřekl, že to bude limuzína, Aileen." 
"No tak, přece by pro tebe neposílal nějakýho špunta z minulýho století." 
"Ale může to být normální auto. Prostě taxi." 
"Podle mě to bude limuzína." Usoudila Aileen a přitom se její koutky o něco zvedly. 

"Vsadíme se." Ušklíbla jsem se. 

"Carmen!" vykřikla najednou Aileen a tvář ji zkameněla. 

"Co se děje?" zeptala jsem se a přešla blíž k ní. 

"Máš něco dobrého na sebe?" tázavě si mě změřila pohledem. 

"Myslím, že ano. Něco v šatníku vyhrabu." Pokrčila jsem rameny. Je to jen večeře. 

"Tak to ne, děvče," zakroutila prstem před mým obličejem. "Dneska to tu zbalíme o deset minut dřív, ať máme víc času. Půjdu s tebou domů. Protože musíš mít dneska ty nejkrásnější, co máš, rozumíš?" 
"Aileen, je to večeře. Není to... ples." Zasmála jsem se. 

"To nevadí. Ale víš, že první dojem je nejdůležitější, že ano?" 
"Jenže mi už jsme spolu jednou byli-"
"To nevadí. I druhý dojem dělá hodně." Zasmála se a já s ní. 

***

"Jsem tu autem." Naznačila mi Aileen, když jsem už hodlala vyjít po ulici až k mému bytu. 

"Jasně." Přikývla jsem a naskočila do něj. Už teď jsem v sobě cítila mírné vzrušení. Srdce mi bubnovalo sem a tam a já nevěděla, co mám očekávat. Neumím si představit mé pocity, až budu sedět v autě, které mi pošle Chris. Až s ním budu sedět u jednoho stolu a jíst jeho lasagne. 

Auto se rozjelo a já začala skrz okénko zkoumávat známou ulici. Pak mě ale vyrušil Aileenin hlas. 

"Jako kdo vlastně pracuje?" zeptala se. 

"Je to psycholog." 
"Tak to tě vyléčí z každé deprese." 
"Já nemívám deprese." 
"Ale až budeš mít," mrkla na mě. 

"A co ty a Jake?" přesunula jsem téma. 

"Ale dobrý. Před pár dny se vrátil ze služební cesty." Usmála se, jako by si vzpomněla na dokonalou chvilku s ním. Oči se jí téměř rozzářily. Taková je ale vždy, když o Jakeovi mluví. Seznámili se před dvěma měsíci v divadle. Sama jsem u toho byla. 

"Už jsme tady." Přerušila mě ze zamyšlení Aileen, která právě doparkovala před novostavbou, ve které se nacházel můj byt. Vystoupily jsme najednou a přesunuly se ke schodišti. Už jsem si docela na ty schody zvykla. Aileen celou dobu pištěla radostí a stále si žvatlala něco o tom, že já a Chris jsme dokonalý pár. 

"Kolik, prosím tě," zastavila se na třetím patře a ruce opřela o stehna. Hlasitě oddechovala. "Kolik ještě schodů, než se dostaneme do tvýho bytu?" 

"Neboj. Mám ho ve čtvrtým. To je hned nad námi." 
"Nechápu, co jim na opravě toho výtahu tolik trvá." Vzpřímila se a pomalu se vydala za mnou.

"Určitě, když jim to řekneš, spraví to rychleji." Uchechtla jsem se, když jsme byli už jen pár kroků před dveřmi mého bytu.

"Taky to udělám," zvážněla. 

"Jak chceš." Pokrčila jsem rameny a odemkla byt. 

"Víš, že jsem u tebe doma byla jen jednou, a to, když jsi ho ještě pořádně neměla zařízený?" vzpomněla si Aileen.