Čarodějka

Kapitola XIII. Hurron Street

Probudila jsem se brzy, někdy kolem páté hodiny raní. Stále jsem neměla rozhodnuto , kam odcestuji, možná do Austrálie. Je to na opačné straně světa, takže jsem nad tím přemýšlela. Christian se rozhodl, že chce se mnou. Abych prý byla ve větším bezpečí.

Hráli jsme s Christianem karty. Stejně, jako včera odpoledne. Momentálně jsem vyhrávala.

"Vždycky jsem v nich byla dobrá." Usmála jsem se sama pro sebe. 

"Divím se, že je se mnou chceš ještě hrát." 

"To já taky. Možná je to tou zmateností. Nebo prostě ráda vyhrávám." Ušklíbla jsem se. "A beru každou šanci." Pokrčila jsem rameny. Ze hry nás ale vyrušil tón, který začal vycházet z mého mobilu. Na obrazovce se objevil obrázek Aileen. Co mi chce v půl sedmé ráno? 

"Ano?" přijala jsem hovor a čekala na něco tak důležitého, že si pro to i přivstala. Dnes se obchod z technických důvodů zavřel a já vím, že vždy, když mohla, přispala si. Milovala spánek, jako já. 

"Pomoz mi." Ozvalo se z druhé strany. Zněla rozrušeně. 

"Co se děje?" nechápala jsem.

"Někdo mě unsel, Carmen!" vykřikla.

"Cože?"

"Já-prostě jsem se probudila někde úplně jinde. Štěstí moje, že nosím mobil všude s se-"

"Aileen?" Z druhé strany se nic neozývalo. "Aileen?" zeptala jsem se znovu, ale hovor se zavěsil. Christian se na mě podíval s jeho zvídavým pohledem. 

"Plány se mění." Řekla jsem. 

"Co se stalo?" 
"Unesli mojí kamarádku. Někdo ji unesl." Rozmáchla jsem se rukama. 

"Víme, kdo to je." 

"Ne," podívala jsem se přímo do jeho očí, "doufám, že ne." Zakroutila jsem hlavou. 

"Je to pravděpodobné. Chci říct, kdo by jen tak bezdůvodně unesl tvou kamarádku, když se děje tohle?" 

"Mohl by ji ublížit. Víc, než dokáže člověk." Posadila jsem se.

"Najdeme ji. Umíš nějaké takové kouzlo, ne?" 

"Jistě, že ano." Přikývla jsem. "Ale k tomu potřebuji něco, co je jejího. Třeba pramen vlasů." 

"Jdeme k ní domů." Vstal a dal se směrem do chodby. 

"Počkej," řekla jsem a on se otočil. Natáhla jsem k němu ruku. "Chytni se a pojď za mnou, jasný? Jestli chceš, můžeš zavřít oči a -"

"Jsem zabiják. Nemusíš mi to vysvětlovat jako pětiletému dítěti." Ušklíbl se.

"Jasně." Přikývla jsem sama pro sebe. "Obsessio." Řekla jsem a náhle jsme byli oba u Aileen doma. Cítila jsem, že kouzlo, kdy jsem musela přemístit více lidí mě unavilo více, možná to bylo i tím, že jsem nemohla večer usnout. 

"Dojdu si pro vlas, vím, kde má kartáče a hřebeny. Ty zůstaň tady a ani se nehni." Přikázala jsem mu.

"Nic bych tu nerozbil." 

"Zůstaň." Zopakovala jsem a zabočila do koupelny. 

Otevřela jsem do bíla zbarvenou komodu a vytáhla z ní náhodný hřeben. Do rukou jsem uchopila jeden vlas a pomocí kouzla ho schovala na bezpečné místo, odkud si ho budu moct, až budu potřebovat, znovu vzít. Podívala jsem se na zrcadlo a čekala jsem, že se tam zobrazí můj odraz, ale bylo tam něco jiného. Vzkaz. 

Pokud chceš nalézt svou kamarádku zpět, budeš mě muset následovat. Dnes večer 22:00 W Hurron street, červená, zelená, modrá.

Odtrhla jsem papír přilepený izolepou ze skla a přečetla si ho ještě asi desetkrát. Dnes večer v Hurron street. Budu tam připravena zničit toho, kdo chce zničit mě. 

"Jak dlouho tu budu stát?" jeho hlas mě vrátil zpět do reality. 

"Ne." Odpověděla jsem z koupelny a přešla k němu. Podíval se na papír, jenž jsem držela v ruce. Než se ale stačil zeptat, co to je, strčila jsem mu to do rukou a on jej pečlivě přečetl.

"Ty tam půjdeš, že?"

"Ovšem." Přikývla jsem. "Musím Aileen zachránit. Kdoví, co se jí teď děje. Kdoví kde." 

"Ale ona v Hurron street není, je ti to jasné?" nadzvedl obočí a podíval se na mě. 

"Jak to víš? Může tam být."

"Ale nemusí. Podle mě je to past. Ani nevíme, zda tvou kamarádku unesl právě tenhle člověk, nebo jen využívá situace."

"Vždyť ty tam chodit nemusíš. Nech to na mě." Ušklíbla jsem se. 

"Víš vůbec, do jakého máš jít domu? Co znamená červená, zelená, modrá?" 

"Nevím." Pokrčila jsem rameny. Ale něco ano a třeba to dnes večer v Hurron street zjistím."

"Alespoň pojď ke mně domů provést to tvé vyhledávací kouzlo." Povzdechl. "Když ti ukáže, že je v Hurron street, půjdeme tam. Pokud ne, snad mě nebudeš přemlouvat tam stále jít." 

"Dobře." Přikývla jsem. "K tobě domů ale jdeme pěšky." 

"Proč?" Nasadil smutný obličej. "Umíš se-"

"Ano, jenže je to vyčerpávající a já potřebuji dost energie na vyhledávací kouzlo. Ani nevíš, jak je to náročné." Zakroutila jsem hlavou a otevřela dveře. Oba jsme vyšli z bytu a pokoušeli se, aby nás tu nikdo ze spolubydlících neviděl vycházet a nejspíš se nám to i podařilo. 

Sama jsem ale nevěděla, zda byla víc vyčerpávající cesta pěšky k němu domů, nebo by bývávala ta teleportace lepší. 

"Neříkej mi, že je to další kopec." Vydechla jsem. 

"Ty jsi chtěla jít pěšky." Zasmál se a pokrčil u toho rameny. 

"Ale to jsem nevěděla, že před tvým domovem je tolik kopců." Prohodila jsem. "Chytni se." Řekla jsem a natáhla k němu ruku. 

"Už to vzdáváš? "Zasmál se znovu a podíval se na mě. 

"Promiň, nejsem trénovaná na chození do kopců uprostřed horkého léta, kde i dopoledne může být pár stupňů pod třiceti. Takže, jestli to chceš dojít pěšky, nebráním ti." 

"Dojdu to." 

"Vážně?" zamračila jsem se. 

"Musíš šetřit síly, ne? A hlavně, už je to jen za tímhle kopcem." 

"To jsi říkal už asi před patnácti kopci." 

"Tolik jich nebylo." Zasmál se. 

"Bylo." Přikývla jsem dramaticky. "Počítala jsem je." Dodala jsem. 

"Fajn." 

"Fajn." Usmála jsem se a zmizela do jeho domu. Schody jsem brala po dvou a zamířila přímo do mého pokoje, kde jsem se rozhodla provést kouzlo. Byl tam klid. 

Jenže mi chyběla mapa a svíčka. Kde je může mít Chris schované? Neměla jsem čas to řešit a tak jsem je jednoduše pomocí kouzla, které přivolá věc, na kterou člověk v tu chvíli myslí, pokud se nachází v určitém dosahu, přivolala. 

Mapa celého Chicaga a svíčka, kterou jsem zapálila. Prozatím jsem vzala pouze Chicago, protože jsem z celého srdce věřila, že kouzlo ukáže na Hurron street.

"Invenient locus, invenient locus, invenient locus." Opakovala jsem nejméně desetkrát za sebe a poté otevřela oči. Plamen svíčky se dostal na mapu a postupně po ulicích postupoval dále. 

Nedočkavě jsem pozorovala, kam až plamen dojde. Kličkoval po různých ulicích až se nakonec zastavil na jedné z mnoha ulic, kde vzplanul. Vzala jsem mapu do rukou a pohleděla na černou cestičku. Končila v Hurron street.

-

Další kapitola na světě :)<3 Snad se vám líbila, jsem ráda za všechny komentáře a názory ♥