Na krok od pekla

31. kapitola - Zúčtování

Následujícího dne se přesně v poledne setkali na smluveném místě. Dvě armády, dvojí naprosto rozdílné velení. Démonská královna i pravá ruka samotného Boha si navzájem prohlíželi stavy svých vojsk, v tomto okamžiku zdánlivě naprosto vyrovnané. Deset milionů démonů na jedné straně, stejný počet andělů na té opačné.

Leontine přesto neskrývala potěšený úšklebek. Tmavé vlasy jí vlály v jemném vánku okolo obličeje. Naposled se ohlédla na své démony, než roztáhla svá křídla pokrytá černým peřím a vzlétla do vzduchu obdobně jako Gabriel. „Připravena prohrát, drahá sestřičko?" zeptal se Gabriel svým obvyklým poklidným tónem. Poté před sebe napřáhl ruku.

Jeho sestra ji přijala, avšak těsně předtím mu odpověděla: „Jen aby ses neradoval předčasně, bratře." Srdce jí bušilo jako o závod při představě výrazu všech andělů, až Azazel přivede její eso v rukávu.

Zanedlouho zaslechla kroky. Aniž by se podívala pod sebe, tvář se jí rozzářila vítězoslavným úsměvem. Užívala si pohled na Gabrielovu grimasu pokřivenou údivem i vztekem zároveň. „Ty sis dovolila zatáhnout do naší války i lidi?" vydechl nevěřícně. „To... To tak ale nefunguje! Okamžitě je odvolej!"

„Bojíš se lidí?" zvedla údivem obočí Leontine. „Podívej se dolů. Copak někomu z nás dokáže ublížit takováto obyčejná pistolka?"

Gabriel skutečně zaostřil své ledově modré oči na zbraně, jimiž Leontine své lidské svěřence vybavila. V prvním okamžiku si tedy nevšiml, že se k nim přidal také Michael. „Nechovejme se jako zbabělci, bratře!" promluvil druhý archanděl, oděn do velkolepého bílého stejnokroje se zlatými doplňky, totožného s uniformami všech nebeských válečníků. „Neberme v potaz tento ubohý pokus nás rozptýlit! Té smrtelné verbeže se zbavíme snadno!"

Jakmile se i Michaelova hlava sklonila nad onen směšný výjev, Leontine využila situace a přesunula se vedle Gabriela. „Vidíš? Pro nás naprosto neškodní!" pokračoval Michael, čímž nevědomky udržoval bratrovu pozornost u zcela nepodstatného dění dole. Mezitím si Leontine ze zad neslyšně sundala sekyru vyrobenou ze stejného materiálu jako náboje pro zdánlivě nejzranitelnější část jejího vojska.

Ani jeden z nich si nevšímal ostří, které pomalu nakláněla nad Gabrielův krk.

Náhle se ozvalo táhlé zatroubení. Setinu sekundy předtím, než Gabriel zaměřil své soustředění na Leontine, se jeho sestra prudce rozmáchla a sekla.

S úšklebkem na tváři sledovala, jak Gabrielova hlava padala do prostoru mezi oběma armádami. Jeho tělo ji ale velmi záhy následovalo. První oběť Apokalypsy zahynula sotva vteřinu po začátku války.

Na zem se namísto archandělových ostatků snášel pouze sněhobílý prach, jejž rozvířila křídla Leontine a Michaela. „Do boje!" zařvali oba sourozenci z plných plic. Výrazy údivu z Gabrielovy smrti vystřídalo čiré odhodlání zvítězit, které se vepsalo do tváří andělům i démonům. Rozpoutali tak obrovskou bitevní vřavu.

Miliony nohou se rozeběhly po planině, než se vznesly do vzduchu. „Držte se nízko!" rozkázala Leontine, zatímco se pokoušela přemoci jakéhosi bezvýznamného anděla, který se po ní bez rozmyslu vrhnul. „Ať na ně dostřelí!" houkla ještě. Dávno vyměnila sekyru za dýku, jelikož ta se k boji zblízka hodila více. Poté, co ji andělovi zabodla do břicha, od sebe odstrčila jeho rozpadající se tělo a slétla těsně nad své duše.

Vrhl se na ni další nepřítel, tentokrát výše postavený. „Střílejte!" křikla směrem k nim. Nestihl ani vytasit meč a už se kácel mrtvý k zemi. Půdu vysušenou horkem postupem času pokrýval jak andělský bílý prach, tak šedý popel jejích démonů.