Žijící Smrt /Living Death/

36. Lucas

Úterý se mi daří prospat až do odpoledne, pak si začnu hledat nějakou nemovitost, která by mě zaujala. Je toho v nabídce víc, než bych čekal. Nepotřebuju palác, ale zase chci dostatek prostoru uvnitř i venku. Najdu 2 domy, které mě zaujmou a domluvím si schůzku na neděli, až bude Thea v práci. O tom jí zatím neřeknu, až si vyberu, tak ji tam teprve zavedu. Začínám podléhat kouzlu opravdového žití i tomu, že jsem zranitelný a nevím, co se kdy může stát.

K večeru mi volá Thea, povídáme si dokud nedorazí do práce. O Maledivách jí taky neřeknu, překvapím ji zítra ráno. Chtěl jsem ji nechat vyspat, ale ztratili bychom spoustu času, tohle bude lepší, aspoň jí ten deseti hodinový let uteče. Těším se, jak se zase bude tvářit. Přeci jen si potřebuju trošku nahnat body po tý zákeřnosti s masáží.

Večer si skočím zacvičit a pak si začnu balit kufr. Není potřeba nějaký velký, přiletíme tam až v noci. Jsou tam o 3 hodiny napřed. Budeme tam v podstatě jen 2 dny a v sobotu hned v noci se budeme zase vracet, aby Thea stihla noční. Bude to takový malý wellness u moře, ale snad se jí to bude líbit.

V 6h ráno mi zazvoní budík a já tryskem navštívím koupelnu, popadnu kufr, doklady a jedu k Thee před barák. Cestou koupím další rudou růži, chci vidět, jak se bude tvářit.

Přijel jsem k ní jen o pár minut dřív než Thea, zaparkoval jsem o kousek dál, aby si nevšimla auta. Ale dneska by si nevšimla asi ničeho. Vypadá unaveně, asi to byla výživná služba. Už je skoro u dveří a pořád se jí nepovedlo najít klíče v kabelce. Konečně vzhlédne a všimne si mě, na tváři se ji rozprostře úsměv a v unavených očích se jí objeví jiskřičky. Nevydržím to, vyhrknu, jestli má pas a ani jí nedám možnost odpovědět a zasypu jí polibky. Vydere se jí z úst něco jako souhlas, konečně ji vysvobodím od svý nenasytný pusy a dívám se na její zmatený výraz, tak ho ještě vylepšíme.

„Tak si zabal plavky, vyspíš se v letadle." Oznámím jí. Chvilku jí trvá, než tu informaci zpracuje, a pak se tváří ještě zmateněji.

„V jakém letadle?" zeptá se unaveně, ale s úsměvem.

„Nevím, jak bude vypadat, ale odlétáme za 3 hodiny. Pomůžu ti zabalit." Thea se zasekla a nejspíš se snaží všechny ty slova zpracovat, ale vypadá hodně unaveně. „Theo?" Oslovím ji jménem a chytím za ruce. „se vším ti pomůžu a můžeš spát hned v autě, ale prvně nám musíš odemknout." Usměju se na ní.

„Promiň, jsem hotová." Odpoví, zaloví ještě v kabelce a odemyká.

„Nic se neděje, brzy si odpočineš, jen ti zabalíme kufr. Nebo mi řekni, co mám zabalit a klidně si zatím lehni na gauči." Nabídnu se a cítím se trochu provinile, že jsem to takhle naplánoval a nebral ohled na to, jak bude unavená.

„To zvládnu." Usměje se na mě a míří do ložnice. „my vážně někam letíme?" zeptá se mě nevěřícně.

„Ano, ale jestli chceš, tak to zruším, nevěděl jsem, že budeš takhle vyčerpaná."

„Kam letíme?" zeptá se mě.

„Chtěl jsem, aby to bylo překvapení." Zamumlám. „Ale je tam teplo, písek a oceán." Když zmíním oceán prudce se na mě otočí a vykulí oči.

„Oceán?" zeptá se.

„Oceán." Odpovím a sleduju, jak se jí rozšiřují oči a probouzí se.

„My jako letíme někam k oceánu?!?!" Začne se radovat. Uff. Zasekne se a podívá se na mě. „Ale já jdu v sobotu na noční."

„Já vím, letíme v podstatě na otočku, ale myslel jsem, že budeš ráda, když odtud na chvíli zmizíš." Vysvětlím jí a nervózně čekám, co mi na to řekne. Místo toho se mi vrhne kolem krku a políbí mě, hned na to mě pustí, ze skříně vytáhne menší kufr a začne do něj házet věci. Pak se zase zarazí a podívá se na mě.