Nejlepší přátelé

12. července

Dnes dva díly, jelikož jsem je měla napsané na předchozí dny a bohužel jsem byla na dovolené. Zítra bude hned další díl, který už bude datumově sedět :) 

Tereza
Ráno mě probudila vůně uvařené kávy. Tom mi ji přinesl až do postele a společně jsme popíjeli a vykouřili zbytek jeho cigaret.
,,Díky tobě sice kouřím míň, ale zaplatím stejnou částku za cigára," rýpnul si do mě, jelikož jsme vykouřili za tu dobu, co jsme byli spolu dvě krabičky.
,,Máš hlad?" zeptal se a začal přemýšlet, co by mi nabídnul.
,,Nemám. Nejsem zvyklá snídat. Stačí mi kafe," vysvětlila jsem a tak se na mě usmál a políbil mě.
Plnil se mi sen. Byla jsem s ním strašně šťastná.
,,Víš, že jsem ještě nikdy neměl žádnej trvalej vztah?" přiznal se.
,,A teď ho chceš mít?" zeptala jsem se.
,,Chci. S tebou," odpověděl a opět mě políbil.
Zářila jsem jako sluníčko.
Dali jsme si společnou sprchu a pak mě i se psem vyprovodil domů.
,,Zavolám ti, co nejdřív, Terezko," loučil se semnou a čekal než se za mnou zavřou dveře.
Jakmile jsem dorazila domů, hodila jsem si mobil na nabíječku, jelikož jsem se ani nemohla ozvat Martinovi. Bylo lehce po poledni, v kuchyni seděla babi se Standou a popíjeli vínko.
,,Trochu brzo na pití, nemyslíte?" řekla jsem zvesela.
,,Dáš si s námi?" zeptal se Standa.
,,Rozhodně ne, musím k Martinovi, jakmile se mi trochu nabije mobil," odmítla jsem je.
,,Nebyla jsi u něj náhodou teď?" překvapeně se zeptala babička.
,,Nebyla! Byla jsem s Tomem, s mým pravým přítelem," oznamovala jsem důrazně.
,,Aha, aha. A kdo to je?" začala vyzvídat.
,,Jak jsem řekla, můj přítel, to je na dlouhý povídání babi. Prostě mám teď přítele a konečně bys mi mohla věřit, že s Martinem nechodím. Potřebuju mu všechno říct, takže se vrátím večer a nebo na mě možná ani nečekej," už jsem se chystala k odchodu do pokoje, tak jsem na ně mávla rukou. Mobil měl nabito 20%, zbytek nabiju u Martina. Vzala jsem si tašku a vydala se za ním. Během cesty jsem našla několik dnešních hovorů od něj a včerejší esemesku ,,To je nějak moc rychlý, ne?"
Ach bože. Už ho slyším.
Zazvonila jsem.
,,No konečně," otevřel mi vyděšený Martin.
,,Měl jsem o tebe strach," objal mě, div mě neudusil.
,,Klídek, klídek. Nemyslím si, že by byl Tom nějakej vrah. Prostě jsme jen dlouho vyspávali," uklidňovala jsem ho, mezitím, co jsem si sundávala boty.
,,Aha. Takže to dopadlo nadmíru dobře?" zaskočeně se ptal.
,,Nespali jsme spolu!" ubezpečila jsem ho, myslím, že mu šlo hlavně o to, zjistit tohle.
,,Tak jsem to nemyslel," snažil se to obrátit.
,,Chodíme spolu!" skákala jsem radostí po bytě a pořád se jen usmívala. Martin začal skákat taky. Takže jsme tam skákali jak dva skokani a prostě se na sebe jen tlemili. Pak jsme spadli společně na postel a objali se.
,,Přeju ti to, beruško," dal mi pusu do vlasů.
,,Děkuju," koukala jsem mu do obličeje a vyzařovala štěstím. Pak jsem hbitě vstala a začala uvažovat, co bychom mohli podniknout.