Nejlepší přátelé

2. července

Tereza

,,Můžu se stavit?" psala jsem v rychlosti zprávu Martinovi, mému nejlepšímu kamarádovi, jelikož jsem byla ve strašném nervovém vypětí a potřebovala jsem to ze sebe okamžitě dostat.
,,Samozřejmě," přišla mi vzápětí odpověď. Popadla jsem peněženku a klíče a okamžitě jsem vyběhla z bytu. Nebydlel zas tak daleko, abych tam nebyla schopná doběhnout. Za chvíli už jsem zvonila na zvonek a netrpělivě přešlapovala, než mi došel otevřít. Ihned jsem ho objala beze slov a vpadla s ním dovnitř. Snažil se jednou rukou zavřít, ale objímala jsem ho tak pevně, že mu to chvilku trvalo.
,,Co se stalo?" zeptal se, ale já nebyla schopná odpovědět. Jen jsem ho pevně sevřela v objetí a tlačila ho do pokoje.

Martin
Stane se to zase. Vždy když má nějaký problém, dřív než mi ho řekne, tak se spolu vyspíme. Ach bože, jak kdyby mě to mělo nějak uklidnit. Jsme nejlepší přátelé už od základní školy, kdy jsme byli oba dva předmětem posměchu a nenávisti ostatních. I přesto, že je o tři roky starší, si však dokonale rozumíme a nedokážeme si bez sebe snad ani zavázat tkaničky na botě. Jsme prostě nerozlučná dvojka, vždy jsme tu jeden pro druhého. Bohužel jsem nikdy nepočítal s tím, že se do ni zamiluji. Nemůžu jí to říct a pokazit naše naprosto bezproblémový přátelství, jenže od té doby, co spolu nárazově spíme mě to požírá víc a víc. Vím, že ona to tak necítí. Je zamilovaná do jednoho kluka z té její pochybné party, do které snad nikdy nezapadnu a jsem rád, že mě k nim ani nevodí. Stačí, že mi o nich vypráví.
Pomalu ale jistě mě dostala do mého pokoje a povalila mě na postel, ihned si lehla na mě a zuřivě mě začala líbat. Poddal jsem se a otočil sem si ji pod sebe. Když už jsme na sobě nic neměli, dopadlo to jako obvykle. Potom jsem ji opatrně posunul pod peřinu a pohladil ji po vlasech.
,,Dáš si kakao?" zeptal jsem se.
,,Moc ráda. Myslíš, že bych u tebe mohla dnes přespat?"
,,To si piš, že musíš!" odpověděl jsem ji. Přespávala u nás minimálně jednou týdně, navíc teď jsme už konečně oba měli prázdniny, takže pro nás bylo naprosto normální, že jsme spolu byli denně. Jen v pár případech jsem ji musel odmítnout. Naštěstí někdy se potulovala s tou její bandou.Potřeboval jsem mít čas na ,,práci", o které jsem ji zatím neřekl a doufal jsem, že ani nebudu muset, jenže jsem tušil, že časem se to samozřejmě provalí a ona mi to nikdy neodpustí.
Šel jsem do kuchyně a v chodbě jsem se potkal s mámou, přišla zrovna z práce.
,,Ahoj. Je tu Tereza, dnes tu přespí," oznámil jsem jí.
,,Dobře, dobře. A už jste konečně spolu?" zeptala se na její nejčastější otázku. Znala Terezu už od našeho úplného začátku kamarádství a brala ji jako součást rodiny a zhruba ve chvíli, kdy mi bylo zhruba šestnáct a stal se tak pro mámu nejspíš dospělejším se mě začala ptát jestli s Terezkou chodím.Neustále jsem ji opakoval, že jsme nejlepší kamarádi a že nám to vyhovuje, ale přeci jen to byla moje máma a poznala, že já to tak brát nechci. Snažil jsem seji tedy alespoň říct, že já už se s tím smířil dávno.
,,Ne, mami. Nějakou jinou otázku tam nemáš?" odpověděl jsem ji.
,,Ale i přes to si myslím, že by vám to spolu slušelo," ještě mi řekla, než za sebou zavřela dveře do ložnice a já se pousmál nad tím, že mi něco takového řekla moje vlastní máma. Za tohle ji miluju, za to, že mě dokáže takhle podpořit. Šel jsem udělat to kakao a připravil jsem ještě nějaké tousty, musela mít jistě hlad. Všiml jsem si, že za poslední dobu lehce zhubla a sám jsem nevěděl jestli je to správné nebo ne.

Tereza
Ležela jsem pod peřinou a čekala jsem na Martina. Jsem tak ráda, že ho mám a mám kam utéct. Strašně jsem se klepala, budu mu to muset říct.
Přišel s talířem plným toustů a dvěma hrnky kakaa. Jak já zbožňuji, když se o mě takhle stará.
,,Tady to máte madam, speciální objednávka," položil talíř na postel a podal mi jeden hrnek, sedl si vedle mě a usrkl ze svého.
,,Řekneš mi už, co se stalo?" zeptal se vážně.
,,Ona hraje," odpověděla jsem.
,,Kdo, co? Nemluv v hádankách, Terez," trochu se rozčílil, že ho nechávám v nevědomosti.
,,Babi, hraje automaty. Prohrála už určitě hrozně moc. Musela jsem ji půjčit čtyři tisíce," vychrlila jsem ze sebe. Koukal s otevřenou pusou. Položil si hrnek na noční stolek a posunul se ke mně blíž.
,,Děláš si srandu?" překvapeně se na mě podíval a chytnul mě za ruku.
,,Au," řekla jsem tiše. Podíval se zděšeně. Ukázala jsem mu škrábance na ruce.
,,Tohle mi udělala, když si ke mně do pokoje ve dvě ráno přišla pro prachy nahraní a já ji je nechtěla dát," vysvětlila jsem. Pohladil mě po nich.
,,To není možný. Jak do toho mohla takhle spadnout? Co s tím budeme dělat?" začal uvažovat.
,,Zítra přijede teta, řeknu ji to a ona s tím jistě něco udělá. Je to přece její matka. Já sama s ní nic nezmůžu."
Málem jsem začala brečet, ale udržela jsem se.
,,Pustíme si Earla?" zeptal se Martin. Snažil se mě rozptýlit a tak jsem souhlasila, na Earla jsme koukali pořád a pořád dokola, stále nás to neomrzelo.
Lehla jsem si mu do klína a během chvilky jsem stejně usnula.