Nejlepší přátelé

14. srpen

Ráno jsem se probudil dřív než máma odešla do práce, potřeboval jsem ji to říct hned, abychom mohli řešit přestěhování.
,,Dobré ráno, mami," pozdravil jsem ji, vstupující do kuchyně.
,,Dobré ráno, Martine, copak tak brzy?" zeptala se a začala si dělat kávu.
,,Měl bych docela zásadní prosbu, mohla by ses posadit?" začal jsem, lehce nervózní. Už jsem začínal mít strach, že to nakonec nevyjde. Máma se posadila vedle mě a zvědavě a s úsměvem se na mě podívala.
,,Tak copak se děje?" zeptala se přívětivě.
,,No. Já vím, že je to moc troufalé, ale ubezpečuji tě, že Terezka o ničem neví. Je to jen a jen můj nápad a byl bych rád, kdybys ho zvážila," řekl jsem předem.
,,Ale o co jde, zlatíčko?" naléhala máma. Nadechl jsem se.
,,Věc se má takhle, k Terezce se stěhuje teta i s jejíma dvěma sestřenkami a jak jistě víš, maminko, jejich byt není tak velký, aby se tam všichni poskládali, navíc, když má teď ještě její babička toho nového přítele a tak mě napadlo, stejně tady Terezka už skoro bydlí a peníze taky má, aby ti pomohla s bydlením a tak.." řekl jsem nepřímo.
,,Takže ty mě vlastně prosíš o to, aby tady mohla Terezka bydlet, že?" zeptala se klidně. Nevím, jak si to má vyložit. Jestli to jen bere s klidem a nebo jestli je to na dobré cestě.
,,Správně mami," rozpustile jsem odpověděl. Pousmála se.
,,Pokud s tím bude souhlasit, já nejsem proti," mile řekla. Protáhl jsem pusu v úžasu. Ona vážně souhlasila.
,,Mami? Vážně? Není dnes prvního apríla?" kouknul jsem se na hodinky a pořád jsem nevěřil tomu, že by to bylo tak jednoduchý.
,,Terezka patří do naší rodiny, nevidím problém v tom, že by tu s námi bydlela oficiálně. Ale mohli byste přestat tajit, že spolu chodíte," rýpla si máma a šla si zalít kávu. Stoupnul jsem si a ještě jsem ji pevně objal, když stála u kuchyňské linky a šel jsem si ještě na chvíli lehnout. Pohladil jsem Terez po vlasech a zalezl jsem k ní. Pořád jsem se nasmíval a stejně už jsem radostí neusnul.

,,Mám dobrou zprávu. Můžeš bydlet u nás," přímo jsem řekl, když se Terez probudila a koukala se na to, jak se na ní dívám s radostí. Ona vypadala po včerejšku rozlámaně, ale neměl jsem vůbec žádné nutkání ji něco vyčítat. Teď bylo mnohem důležitější stěhování.
,,Cože?" vyjeveně se na mě podívala.
,,Můžeš bydlet u nás," zopakoval jsem.
,,To nemyslíš vážně?" ještě stále zděšeně se na mě koukala.
,,Myslím. Máma není proti, probíral jsem to s ní dnes ráno." Už se tvářila lépe, uklidnila se a usmála se.
,,Páni! To by bylo perfektní," řekla a rozzářila se.
,,Že jo? Prostě bys tu oficiálně mohla být. Můžeme zajít k vám, zabalit ti, přeorganizovat to tak, abychom se sem společně vešli. Klidně ti sem nějak dotáhnu skříň, v koupelně ti uvolním místo na ty tvoje serepetičky a.." začal jsem plánovat a strašně se těšit.
,,Ty seš do toho celej žhavej, hochu," protáhla oči, ale usmála se.
Vím, že jsem to moc prožíval, ale bylo to úžasné. Terez bude bydlet u nás. Je to jako sen.
,,A mě bolí hlava," dodala. Rozesmál jsem se.
,,Nemáš pít, kozo jedna," poškleboval jsem se jí.
,,Dám si sprchu a můžeme to začít nějak řešit," snažila se vstát a dojít do koupelny. Vypadala komicky, jak se plahočila.