Nejlepší přátelé

25. říjen

Martin
Ráno jsem se vzbudil jako první. Šel jsem pomale ke dřezu a umyl po nás špinavé nádobí, jelikož jsem u Stejka nechtěl nechat takovou spoušť. Měl jsem asi hodinu, než se vzbudí ostatní, jelikož tak za hodinu a půl nejpozději jsme museli vyjet a věděl jsem, že kluci si klidně přispí a nechají si na přípravu jen posledních pár minut.
Potom jsem si sedl k mobilu a prohlížel si nejnovější příšpěvky na internetu.
Najel jsem i na tu fotku, kterou nám Kovy ukazoval včera.
Měl jsem lepší náladu, vyspal jsem se z toho, takže jsem jim tam hodil ten pojebanej lajk a řekl si, že je přece dobře, jak jsou šťastní a že je to na nich tak moc vidět.
,,Dobrý ránko," pozdravil mě Kovy, když se vzbudil a všimnul si mě, jak sedím na pohovce kousek od něj.
,,Dobrý, dobrý, už je dvanáct," řekl jsem poťouchle.
Kovy se na mě zděšeně podíval, ale po sekundě mu došlo, že mu stejně kecám, takže se pomale protáhl a kouknul se na hodinky.
,,Je teprve sedm, ty debile," řekl naštvaně a zvednul se.
,,No, ale v tvém případě je to, jako by bylo dvanáct, protože za chvíli odjíždíme," smál jsem se.
,,A kde je Stejk?" zeptal se tedy Kovy.
,,Slyšel jsem divný zvuky u něj v pokoji," řekl jsem a zadržoval výbuch smíchu.
Najednou se otevřeli dveře Stejkova pokoje, ze kterých vyšel a radostně se na nás podíval.
,,Takže připraveni vyrazit?" zeptal se a pozoroval mě, jak jsem už nachystaný a Kovyho, který měl na sobě stále jen tričko v kterém spal.
,,Hm, asi nepojedu," řekl najednou Kovy.
,,Cože?" vykuklil jsem na něj oči, sotva jsem se smířil s tím, že se všichni budou chtít sejít s Atim a Terkou a najednou si to rozmyslel.
,,Nepotřebuju se dívat na to, jak se tam ti dva budou po sobě plazit," řekl Kovy a předvedl vtipnou grimasu.
,,Hehe," zasmál se Stejk.
Kovy se začal oblíkat a poté se s námi rozloučil u auta, když jsme se Stejkem odjížděli.
,,Ale stejně jim to přeju, hrdličkám našim," pověděl mi Stejk, když už jsme byli na cestě do Prahy.
Na natáčení jsme dojeli akorát včas a musím říct, že se nám dnes točení nádmíru dařilo. Dostal jsem se do nálady hlavně díky Vidrailovi, který opět nezklamal.
,,Hele, nepůjdeme zase k vám?" zeptal se Vidrail po skončení točení a díval se na mě.
,,Nevím kámo, jestli na tebe bude mít slečna Tereza dnes čas," řekl za mě Stejk.
,,Proč jako?" zeptal se posmutněle Vidrail.
,,Je někde s Atim," řekl jsem už já.
,,Aha," řekl Vidrail a začal uvažovat, co bychom podnikli jiného.
,,Tak půjdeme na pivko?" zeptal se s nadšením v hlase. Stejk to odsouhlasil a já tedy přikývl na souhlas.
Chvíli jsme se poflakovali a hledali vhodnou hospodu. Do jedné jsme zapadli a za chvíli už nám přistáli na stole naše piva. Nikdo se nezajímal, kolik nám je let a já byl tentokrát rád. Měl jsem chuť se napít.
,,Tak na zdraví," pozvedli jsme pivka, ťukli si a já se pořádně napil.

Vypil jsem asi čtyři piva. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl na alkohol vůbec zvyklý, pociťoval jsem jeho účinky celkem rychle a začal jsem žvatlat blbosti.
Kluci ze mě měli celkem srandu a pořád si ze mě utahovali. Musel jsem vypadat příšerně a to jsem ani v nejlepším nechtěl.

Tereza
Ráno jsem se vzbudila u Atiho. Nakonec se naše plány protáhli a tak jsem se rozhodla u něj přespat. Musela jsem napsat Matinově mámě, aby neměla strach a zároveň, aby mě omluvila u Martinova bratra, jelikož mě to mrzelo, že jsem mu to slíbila a najednou jsem ho zklamala. Měla jsem jít raději domů, určitě byl smutný a naštvaný.
,,Proč jsi dal naši fotku na facebook?" zeptala jsem se Atiho, když jsem si té fotky všimla u Atiho na zdi.
,,Dal jsem ji jen na soukromý profil a vidí ji jen mí přátelé," řekl s klidem Ati. Lehce jsem se uklidnila.
,,Dobře, dobře," řekla jsem tedy a dala mu pusu.
,,Aspoň těm jsem se musel pochlubit," ušklíbl se a tak jsem ho ještě plácla po rameni.
,,Jsi pako," řekla jsem mu na to.
Odpoledně mě doprovodil domů, abych se ještě mohla učit, jelikož Martin byl na natáčení a tak jsem měla ještě nějaký ten čas sama pro sebe.
Kolem páté hodiny přišel domů.

,,Ahooooja,"řekl vesele. Podívala jsem se na něj, měl jiskřičky v očích a něco se mi na tom nezdálo.
,,Kde jsi byl?" zeptala jsem se zmateně.
,,Na natáčení, ne?" řekl drze. Byl opilý.
,,A potom?" jako starostlivá matka jsem se zeptala.
,,Jen s klukama na pár pivech," řekl jakoby nic.
,,A to mi říkáš jen tak?" začínala jsem být víc a víc naštvaná.
,,Ježda, o nic nejde," řekl a práskl sebou na postel.
,,Jak myslíš," řekla jsem s opovržením a koukla se zpátky do sešitu.
,,Hola, se neurážej hnedka," drze pokračoval v konverzaci, kterou jsem ukončila.
,,Je mi to jedno," odpověděla jsem s nezájmem.
,,Si myslíš, že jako nemám kamarády, kromě tebe?" řekl a já se na něj koukla zaskočeně. Jak to mluví? Co to do něj vjelo?
,,Co to plácáš, Martine?"
,,Tak jako mám i jiný kamarády, se kterýma trávím čas, víš," opilecky vykládala útočil na mě.
,,Nikdy jsem neřekla, že nemáš kamarády," snažila jsem se ho uklidnit.
,,Jasně, si myslíš, že na tebe denně čekám až přilezeš, protože nikoho jiného nemám a sedím sám doma," pokračoval.
,,Tohle si přehnal!" řekla jsem, vstala od stolu a práskla za sebou dveřmi.
Odešla jsem do kuchyně udělat si čaj.
Hodinu jsem seděla nepřítomně v kuchyni, koukala na hrnek čaje a nedokázala se ani pohnout. Byla jsem z toho mimo. To, co mi povídal. Bylo to hnusné, nikdy bych to do Martina neřekla.
Pomale jsem se vrátila do pokoje, kde už Martin naštěstí spal rozvalený na posteli. Lehce jsem ho odsunula na jeho půlku postele a zalezla si pod svoji peřinu. Snažila jsem se usnout, ale pořád jsem si přehrávala jeho slova v hlavě.