Nejlepší přátelé

25. července

Martin
Situace pořád na stejném místě. Přestal jsem ji otravovat zprávami a snažil se ji nelézt do zadku, abych si to ještě víc nepokazil. Doufal jsem, že už brzy to bude zase v pořádku, ale už mi vážně chyběla.
,,Mamíííí?" psal jsem Nicol. Snažil jsem se vrátit do své role a zlepšit si náladu.
,,Synku?" smála se Nicol.
,,Nudím se."
,,Tak běž za Terezkou. Čeká na to," napsala a já se zarazil.
,,Jak to myslíš?"
,,Myslím, že už je čas, aby jste se viděli a promluvili si. Věř mi," nevěděl jsem, co na to říct.
,,Vždyť jsem ji otravoval až moc," odpověděl jsem.
,,Jenže já teď cítím, že už je ta správná chvíle. A pak třeba něco podnikneme společně," popoháněla mě a s tím, že bych je mohl seznámit, měla dobrý nápad. Určitě by si ty dvě rozuměly.
,,Drž mi pěsti," napsal jsem tedy a rozhodl se, že to zkusím.

Tereza
,,Jsi doma?" psala mi Nicol. Od včerejška jsme si stihly napsat asi milion zpráv a já i když byla s Tomášem čučela do mobilu. Docela ho to znervózňovalo, ale když jsem mu ukázala, že si píšu s holkou, tak se uklidnil a spíš si ze mě dělal srandu.
,,Ne, proč?" odpověděla jsem a začala přemýšlet, jestli chce něco podniknout, což byla blbost, protože už mi psala, co má dnes za program, takže šlo nejspíš o Martina.
,,Tak tam upaluj. Martin se staví," napsala a tak jsem zbystřila. Co řeknu Tomovi? Jak bude reagovat?
,,Zdrž ho ještě chviličku," napsala jsem takticky.
,,Už to asi nepůjde. Rozloučili jsme," sakra, to jsem nechtěla vědět.
,,Tome, musím jít, babi mě potřebuje," mluvila jsem na Toma a doufala, že mě pochopí.
,,Co tak důležitého?" zeptal se.
,,Pak ti to vysvětlím, ano?" vstala jsem, dala mu pusu a vyrazila. Byl celkem zaražený, ale nic neudělal.
Utíkala jsem, jak nejrychleji to šlo, ale byla to celkem dálka.
Jakmile jsem dorazila k baráku, Martin zrovna vycházel z něj, smutně koukal do země, s rukama v kapsách. Došla jsem k němu, nevnímal, takže do mě vrazil.
,,Promiňte.." zvedl hlavu, když se chtěl neznámému omluvit. Když mě spatřil, nejistě se usmál.
,,Ahoj Teri," pozdravil mě se smutkem v hlase.
,,Ahoj Martine," řekla jsem mu lehce naštvaně.
,,Rád tě vidím. Můžu tě obejmout," se strachem se zeptal.
Usmála jsem se na něj a skočila mu kolem krku.
,,Chyběl jsi mi," mluvila jsem mu do zad, silně mě stisknul.
Stáli jsme tam několik minut jen tak v objetí a potom jsme se šli projít. Povídal mi o tom, jak byl zoufalý a všechno se mi snažil vysvětlit. Trochu se mu klepal hlas, jak nevěděl, jak budu reagovat.
Nakonec jsem mu prozradila, že jsem byla den předtím venku s Nicol a že může být rád, že má takovou kamarádku. Překvapilo ho to, ale zvedla se mu nálada, začali jsme komunikovat zase tak, jak bylo u nás obvyklé a bylo nám dobře.
Když jsem mu však řekla, že jsem se vrátila k Tomášovi, trochu ho to naštvalo. Snažil se mi to rozmlouvat, ale to už jsem zase měla svoji hlavu. Samozřejmě jsem se trošičku urazila, ale snažila jsem se ho neřešit, abychom si hned zase nekazili náladu.

Najednou jsme viděli Tomáše v parku s Dominikou, pokuřovali a já se snažila Martina přesměrovat někam jinam, jenže bylo už pozdě. Dominika si mě všimla a začala na mě volat, ať jdu za nimi, takže si mě všimnul samozřejmě i Tom a tvářil se dost překvapeně.
Došli jsme tedy k nim.
,,Takže pomáháš babičce?" zeptal se pobouřeně.
,,Během toho se stavil Martin a já nevěděla, jestli tě mám ještě otravovat, když jsem od tebe tak utekla," pokoušela jsem se to napravit.
,,Hm, možná, že pro tebe bylo důležitější jít s Martinem ven, než se přidat ke mně," zvýšil hlas. Nelíbilo se mi, že to řešíme takhle před Martinem a Dominikou.
,,Mohli bychom to vyřešit sami mezi sebou?" zeptala jsem se ho.
Stoupnul si a zašli jsme dál za keře, mlčky jsme si stoupli naproti sobě.
,,Co s ním teda máš? Už mi to můžeš říct, když jsem vás odhalil," vypálil na mě.
,,Nic! Jen čistý přátelství. Stejně jako ty s Dominikou," křičela jsem bezradně.
,,To vykládej někomu jinýmu, když jsi mi to ani nemohla říct nebo napsat. To je to tak tajný, když se setkáváte?" čím dál víc se ke mně přibližoval a já z něj začínala mít strach.
,,Mohl by ses uklidnit. Já tě miluju," poprvé za náš vztah jsem mu řekla.
,,To říkáš taky každýmu? Kolikrát jsi to řekla jemu," nepřestával. Vrazil mi facku.
,,Rozcházíme se holka. Mě za nos tahat nebudeš, trávit čas jednou s ním a podruhé se mnou, hodí se ti, že mám práci na směny, co?" ještě pokračoval, já už jen zadržovala slzy, držela si tvář po jeho silném úderu a chystala se utéct.
,,Chcípní," zakřičela jsem, když jsem se otáčela k odchodu. Utíkala jsem pro Martina. Popadla ho za rukáv a nesnažila se nic vysvětlit ani jemu ani Dominice. Prostě jsem jen chtěla, co nejrychleji zmizet.

,,Zase tě uhodil, že?" ptal se Martin, když jsme doběhli k němu před dům.
Mlčky jsem kývla.
,,Já jsem ti to říkal," objal mě.
,,Už se k němu nikdy nevrátíš, slib mi to," poprosil mě a já mu to odsouhlasila. Teď už jsem vážně nechtěla mít někoho takového ve svém životě. Nemělo to žádnou smysluplnou budoucnost. Chtěla jsem mít jen svého nejlepšího kamaráda Martina a nikoho jiného.
Pustili jsme si nějaký bláznivý film a házeli po sobě popcornem. Snažila jsem se absolutně nepřemýšlet nad tím, jak mě Tomáš zklamal. Nemělo to smysl. Zbytečně bych se trápila.