Nejlepší přátelé

Bonus č.1

   Je to jen takové malé povídání o tom, jak se Tereza a Martin seznámili, nemá to moc záživný obsah, ale nechci abyste se mi tu nudili. :P Mějte se, čekejte na Bonus č.2 a čáo. 

 Minulost, 5. září, rok 2005
Martin
Dnes má celá naše škola sportovní den. Chodím do první třídy, ale moc mě to nebaví, jelikož nejsem zrovna oblíbenec a kamarády jsem si zatím nenašel.
Na velkém hřišti se sešla půlka školy, nás mladších od první do páté třídy. Páťáci a čtvrťáci si měli vybrat do dvojice někoho z mladších a tak jsem poslušně čekal, kdo připadne mě.
Přišla za mnou jedna holka s culíčky ve vlasech a radostným výrazem ve tváři.
,,Budeš se mnou?" zeptala se rozpustile.
,,Dobře," bojácně jsem odpověděl, vůbec jsem netušil, jak se s ní mám bavit.
,,Jsem Tereza," představila se mi a poskakovala vedle mě, čekala až k nám dojde učitelka a zapíše si nás do tabulky.
,,Já jsem Martin," řekl jsem a koukal na ni. Byla taková veselá, tak jsem začal poskakovat taky.
Učitelka si nás zapsala a začali jsme postupně plnit různé úkoly a hrát hry proti ostatním. Byla to celkem zábava. Terka byla strašně aktivní a pořád mě ve všem povzbuzovala. Celý den jsem se usmíval a byl rád, že se semnou někdo kamarádí.
,,Kde bydlíš?" zeptala se mě o přestávce, když jsme všichni žvýkali své svačiny.
Zakousl jsem se do sendviče se sýrem a šunkou a rychle kousal, abych mohl odpovědět.
,,Jé, to já bydlím kousek, můžeme někdy zajít na hřiště," řekla mi na to, když jsem ji prozradil v které ulici se nachází mé bydliště. Usmál jsem se. Takže budu mít opravdu kamarádku.

O víkendu se opravdu stavila u nás doma. Byla starší a chytřejší, takže náš byt našla rychle a zazvonila. Mamka na mě křikla a já když jsem ji uviděl, tak jsem se hned radoval.
,,Ahoj, půjdeme na to hřiště?" ptala se mě a já se podíval na mamku, která se usmívala.
,,Ale do sedmi doma, Martine," upozorňovala mě ještě máma, když jsem si obouval boty.
,,Nebojte se, mám hodinky, přijde včas," řekla Terka a já jen protáhl obličej.
Šli jsme na nedaleké hřiště a celé odpoledne hráli různé hry a povídali si. Vyprávěla, že ji ve škole od první třídy šikanují, nejdřív jsem tomu moc nerozuměl, ale všechno mi vysvětlila, takže jsem byl smutný a řekl jsem ji, že já taky nemám žádné kamarády.
,,Tak se můžeme kamarádit spolu," dodal jsem jako malý klučík a byl jsem rád, když souhlasila.