Nejlepší přátelé

7. říjen

Přes dva tisíce čtení? Děláte si srandu? Jste nejlepší! V posledním týdnu se strašně rychle zvedlo přečtení a mně to neskutečně dělá radost. Jsem ráda, že vás to baví a snad vás bude bavit i nadále. Další díl v pondělí :)

Tereza
Dnes jdu konečně domů. Ach, už se těším až uvidím můj a Martinův pokoj, těším se i na Martinova brášku, jeho mámu, na to až se budu moci zase věnovat všemu, čemu jsem se věnovala doteď. Nejhorší na tom bylo, že jsem nemohla nastoupit na vysokou v řádném termínu, takže teď budu mít trochu problémy a bude se ze mě muset stát samouk. Asi toho bude hodně, ale protentokrát to budu muset zvládnout.
Právě jsem čekala na Atiho až pro mě dorazí.
,,Ahoj krásko," přivítal mě, dal mi pusu na tvář a vzal mi tašku. Vydali jsme se ke mně a po cestě si povídali, tentokrát konečně o něm.
,,Pozvu tě pak na oběd," řekl, když jsme dávali věci do domu a já se chtěla jít ještě převléknout. Bylo dopoledne, nikdo tu nebyl.
,,To je od tebe milé, ale nejdřív musím vyřešit tu školu," řekla jsem mu na to.
,,Samozřejmě, to všechno podstoupím s tebou," oznamoval mi. Musela jsem ihned zajít do školy a pořešit si nástup, hodiny, doučení, zkoušky, termíny a tak dále. Sama jsem nevěděla, co všechno je potřeba.
,,Proč to děláš?" zeptala jsem se ho, jelikož se mi tolik věnoval.
,,Protože chci?" odpověděl otázkou. Musela jsem se usmát, měla jsem radost.
Zbytek dopoledne jsme stihli vyřešit všechno ohledně školy a pak zašli na společný oběd do jedné z restaurací, které jsme si naplánovali. Ati kvůli tomu sepsal seznam všech doporučovaných v Praze.
,,Dnes jsem si ale pochutnala," řekla jsem po dojedení výborného jídla.
,,Jsem rád. Je ti dobře?" zeptal se, jelikož ani já sama nevěděla, kolik zvládnu a jestli mi zase nebude špatně z porce jídla, které sním. Měla jsem nějaké prášky, ale moc jsem jim nerozuměla a sem tam to prostě ještě chtělo ven.
,,Zatím ano," usmála jsem se.
Procházeli jsme se po městě cestou k mému domovu.
,,Nechám tě si odpočinout," řekl mi Ati, když jsme došli před dům.
,,Děkuji, taky potřebuješ čas pro sebe," dodala jsem, protože to byla pravda.
,,Napíšu ti," řekl, objal mě, dal mi další letmou pusu na tvář a odešel.
Vešla jsem dovnitř a našla Martina v kuchyni s bráškou, ten ke mně hned přiběhl a s radostí a výskokem mě objal.
,,Pomale, pomale, ještě se rozpadnu," smála jsem se jeho nadšení.
,,Rád tě vidím," řekl a pevně mě k sobě tisknul. Pak jsem ho lehce odtáhla a šla obejmout Martina.
,,Konečně jsi doma!" přivítal mě.
,,Uvařil jsem ti specialitu," ukázal na hrnec, vedle kterého ležel balíček s instantními těstovinami, které jsme si občas dělali, když jsme měli strašný hlad a nic jiného doma nebylo. Zasmála jsem se.
,,Pan kuchař," řekla jsem mu na to. Zamračil se, že je dotčen a pak se zasmál.
,,Teď jsem byla na obědě s Atim, pak si je spapám," ještě jsem řekla.
,,Dobře, ale budeš jíst hezky pravidelně," zdůraznil a šli jsme do pokoje i s jeho bratrem a koukali jsme se na různá videa. Docela jsem se i těšila až mi zase pustí ty jejich blbosti, na které pořád koukají a které Martin točí.
Bylo to pohodové odpoledne a večer jsme spokojeně, konečně zase spolu ulehli ke spánku.