Nejlepší přátelé

28. listopad

Martin
,,Půjdete se podívat na rozsvícení stromku?" ptal jsem se Terky, když jsme společně umývali nádobí po brzkém sobotním obědě. 
,,Nejspíš se tam půjdeme podívat, donutila jsem Atiho!" zasmála se.
,,Jak jsi ho prosím tě přesvědčila?" zeptal jsem se zvědavě.
,,Jednoduše jsem si na něj sedla, přitlačila ho k zemi a jen mě prosil o to, abych ho přestala drtit a souhlasil," vysvětlovala a hned jsem málem vybuchl smíchy.
,,Ty sotva, když vážíš jako špendlík," rýpl jsem si do ní a bokem do ní šťouchl. Lehce se zavrtěla a opovržlivě na mě koukla. 
,,I přesto jsem už přibrala," bránila se. 
,,Ale to je jedno. Půjdeš s námi?" zeptala se hned.

,,A tak mohl bych se vetřít, že jo," řekl jsem jako by nic. Radostně se usmála.
,,Bezva. Máme sraz kolem třetí," řekla. Pouklízeli jsme v kuchyni a šli jsme se koukat na film, měli jsme ještě dost času. 

,,Ati je tadýýýý!" křičel jsem na Terku, když jsem zrovna Atimu otevřel, zubil se na mě, pozdravili jsme se a čekali na Terku.

,,Jdu s váma, nevadí," zeptal jsem se, ale proč by mu to vadilo. Byli jsme kamarádi dřív, než Terku poznal. 
,,Jasně, že ne. Alespoň na Terčino rozplývání se nad Vánocemi nebudu sám," smál se Ati. 
,,Chápu," dodal jsem, jelikož Terka byla vánoční maniak a občas byla vážně komická, ale zároveň to na ní bylo roztomilé. 
,,Hulala, ahoj zlato," přiletěla Terka, tašku odhodila z ruky a začala se obouvat. Já popadl bundu, oblékl si ji a čekali jsme dál, než se Terka připraví. Než jsme vyrazili, ještě si ti dva dali pusu a konečně jsme šli na Karlovo náměstí. 
,,Jdeme pěšky?" ptal jsem se ještě, jelikož to byla celkem dálka a zatím jsme nesměřovali tím směrem.

,,Jasně, že jdeme pěšky. Tak za dvě hodinky jsme tam," řekla úplně vážně Terka a ruku, kterou nedržela Atiho zvedla do vzduchu a mávala s ní, jako by chtěla aby ji upadla. 

,,Fajn. Tak kam jdeme?" zeptal jsem se, když mi došlo, že pěšky vážně nepůjdeme.
,,Jen to vezmeme trochu oklikou a pak nasedneme na autobus," vysvětloval Ati. Pokračovali jsme v naši normální konverzaci a zanedlouho už jsme seděli v autobuse.

Na náměstí bylo neskutečné množství lidí, takže jsme se prodírali kolem nich a snažili se držet pohromadě.
,,Měli jsme si vzít nějaký barvený a výrazný vesty," křičel na nás Ati dozadu, jelikož šel první, za sebou vedl ruku v ruce Terku a já šel za nimi. 

,,Nebo vysoký skřítkovský čepice," odpovídal jsem mu a snažil se aby to slyšeli jen oni dva, ale stejně se na nás pořád někdo otáčel, ale jak jinak jsme se mohli domluvit. Konečně jsme se ocitli na volním místě, kde jsme se postavili a chvilku se rozhlíželi kolem.

,,Kdo si dá svařák?" ptal se zvesela Ati, vůbec ho ten dav netrápil.

,,Já já já já," řekli jsme zároveň s Terkou, Ati se pousmál a šli jsme opět mezi ten dav ke stánku se svařákem. Vystáli jsme si celý nervní frontu a za pěkně hodnou chvíli jsme v rukou drželi teplé kelímky s nápojem. Postávali jsme opět opodál a čerpali atmosféru kolem. 
,,Kdy se má vlastně rozsvěcovat?" zeptal jsem se těch dvou, stáli těsně u sebe, jednu ruku kolem svých pasů, v jedné ruce kelímek a neustále se na sebe usmívali a dávali si pusu nenápadně na čelo, na tvář a na pusu, jako bych si toho nemohl všimnout. 

,,Není vlastně určený čas, má se rozsvěcovat během celého dne a pak se rozsvítit naplno najednou, kvůli tý momentální situaci," vysvětloval Ati.
,,Výborně. Stejně je tu hromada lidí, takže je to úplně jedno," řekl jsem na to. 
,,To je fakt, projdem si alespoň ty stánky? Když už jsme tady a pak třeba uvidíme i svítit stromek," řekla Terka a už táhla Atiho směrem ke stánkům a já šel postupně s nimi. Pomale jsme se šourali kolem stánků a snažili se prohlížet si nabízené výrobky. Nějak zvlášť jsme se však nad tím nepozastavovali, bylo to takové moc hektické a o ničem. Koupili jsme si ještě jeden svařák a postávali jsme nakonec v blízkosti stromku a zase si jen tak povídali. 

,,Víte, jakou mám výhodu?" zeptal jsem se radostně. A taky jsem se trochu obával reakce, až jim to řeknu, ale říct jim to musím. 

,,Jakou?" zeptala se hned překvapeně Terka a úplně vytřeštila oči.
,,Čtvrtého prosince odlétám do Hong Kongu," řekl jsem prostě, jinak bych to ze sebe nedostala. 

,,Cože?" teď na mě koukala ještě vyděšeněji než předtím. Mezitím se rozsvítil stromek a tak jsme se chvíli jen koukali, jak se pomale a postupně rozsvící světýlka a zase zhasínají. Pak se na mě Terka opět zaraženě otočila.
,,Takže?" ptala se a čekala vysvětlení.

,,Prostě odlétám s Kovym, Mentem a Housem na pár dní na výlet," s klidem jsem řekl. Pořád mi připadalo, že to nechce pochopit. Ati se zasmál.

,,Kámo, vybrali jste si dobrý místo, takhle v zimě, určitě tam bude krásně," řekl nakonec Ati.
,,A proč si mi nic neřekl? Proč si mě třeba nevzal sebou?" zeptala se Terka pisklavým hlasem.
,,Na dovolenou tě má brát tvůj přítel Ati," řekl jsem poťouchle, ale samozřejmě, že bych ji někam na výlet hned vzal, ale tohle byla čistě pánská jízda.

,,Nepřidělávej mi problémy, člověče, teď bude chtít, abych ji vzal někam na cestu kolem světa," rýpnul si hned Ati. Terka se konečně trochu usmála.
,,Ale stejně jsem naštvaná," řekla, pustila se Atiho a dala si ruce křížem před sebe.

,,Přivezu ti hodně moc dárků," přesvědčoval jsem ji, i přes to, že zas tak naštvaná nebyla. 
,,Všichni mi přivezou dárek," řekla ještě trochu mrzutě. 
,,Jistě, všichni," zasmál jsem se a Ati se taky musel uchechtnout. 
,,Pojďte lidi, dáme si něco dobrýho v Putyce u Majka," řekl Ati a už nás směroval pryč z centra. 
,,Tím, ale debata o Martinově odletu neskončila," důrazně ještě pronesla Terka a společně jsme se už jen zasmáli a šli si sednout na chvíli do jedné z milých hospod.