Hyper Toxic Odboj

17. Dort

Neliny čtrnácté narozeniny se blížily, a Tonda jí chtěl za každou cenu udělat oslavu. Přece jen...bylo co oslavovat. Nela jedla den ode dne více potravin, a dost se rozmluvila. Zůstávali vzhůru dlouho do noci a vykládali si. 

,, Ty, Neli? Jedla bys dort?"

,, Když v něm nebude maso nebo brokolice." Usmála se. ,, Už si ani nepamatuju, jak dorty chutnají."

,, Teď mám peníze na to, abych ti udělal pořádný dort, ne jen piškot s pudinkem. Proč jsi vlastně nejedla?"

,, To se těžko popisuje, nechtěla jsem. Prostě nechtěla, né, že by mi to nechutnalo, ale...nějak jsem vycítila, které potraviny nejsou dobrá volba." Začala konečně zodpovídat jeho dotazy.  Tonda se rozhodl uspořádat oslavu, a pozval na ni i Fortunu, která s Nelou dobře vycházela, i když si nedělal naděje, že by přišla...ne po tom, co přišla o Ryzzyho, do kterého byla zamilovaná.

,, Půjdu moc ráda." Řekla k jeho překvapení. ,, Stejně potřebuji přijít na jiné myšlenky. V jednom kuse jsme zavření s panem generálem a dohadujeme se o tom, jak na Postrachy, myslím, že ta oslava přišla v pravý čas." Tonda chtěl pozvat i Květu, ale Nela se vyjádřila, že jí na své oslavě nechce. Proč, to ale nebyla schopna říct. Výborně, takže zbýval už jen dort. Tonda si zavolal na pomoc své mušketýry, aby dort upekli společně. To ale nevěděl, že ti dva v kuchyni se rovná jaderná katastrofa...

,, Nech ty lentilky, to je na dort!" Plácl Tonda Igora přes ruku, protože už zase začal užírat nakoupené suroviny.

,, Ale já mám hlad! K obědu jsem měl jen kyblík z KFC, dva donuty a dvoje hranolky! Tak mám snad nárok na dezert!"

,, Až uděláme krém, můžeš vylízat misku." Řekl Tonda kamarádovi o něco jemněji. ,,Tak jo, kluci, je to jednoduché. Tady je recept. Podle něj upečeme dort, to zvládneme! Nelince už bude čtrnáct, víte, že ji chci překvapit hezkou oslavou." Řekl v naději, protože oba jeho přátelé Nelu bezmezně zbožňovali.

,, Recept nepotřebujeme, podle receptu vaří jenom žabaři a amatéři!" Igor vzal recept, zmačkal ho, a hodil do koše. To by byla ta lepší část, vynechme tu pasáž, kdy recept vlastnozubně rozkousal...

,, Co to děláš, ty jeden mezuláne postřelenej, ty pošuku pomatenej! Jasně, že potřebujeme recept, zatím jsme neuvařili ani vejce natvrdo!" Seřval ho hned Zbyňa. ,, A když už, tak vybuchlo!"

,, No dobře, dobře, hlavně se zase nezačněte hádat a...Igore, co jsem ti řekl o tom ujídání?!"

 Vyrval mu hned misku čokoládových hoblinek z rukou. ,, To zvládneme. Takže, Zbyňo, podej mi mouku, kakao a cukr, Igore, ty z ledničky mlíko, vajíčka, máslo a banán."

,, Ne! Já chci podat mouku!" Předběhl Zbyňu Igor. Tonda si jen povzdechl. Jen, ať si jeho kamarádi podávají, co chtějí, hlavně, ať už začnou péct. Když mu kamarádi konečně podali suroviny, nasypal mouku do mísy, přidal další sypké suroviny, a jal se vyšlehat bílky s cukrem na sníh. To by mu je ale vzápětí nesměli kamarádi skoro celé vylízat z misky. Jako by týden nejedli...přitom před chvíli byli na obědě, PRÁVĚ proto, aby se tohle nedělo.

,, S vámi dvěma něco péct!" Láteřil. ,, Znáte pravidla, první do misky, potom do pusy!"

,, První do pusy, potom do misky?" Řekl nevinně Zbyňa, a plácl si s Igorem.

,, Tohle je nuda!" Prohlásil Igor. ,, Co takhle udělat ten dort, jako pekli Pejsek a Kočička?"

,, Ale Kočička budeš ty, já chci být pes!" Dupl si Zbyňa.

,, Proč bys zrovna ty měl být pes? Ty jsi tady ta číča!"

,, Jako tříletí, opravdu!" Už se skoro naštval Tonda. ,, Žádný dort podle Pejska a Kočičky, budeme péct tenhle!" Ale kamarádi ho už moc neposlouchali. Upnuli se na svůj další šílený nápad, a dali se do díla.