Hyper Toxic Odboj

12. Igor děsí lidi

Ten, který si říkal Zu Bran si zavolal svých, teď už jen šest nejlepších a nejbližších Raubířů. když se doslechl o smrti Rokua, byl otřesen. Odboj zřejmě není radno podceňovat...ale také je nutné ho zničit, zvlášť všechny Nejvyšší.

Pořád nebyl schopen pochopit, jak mohla šestadvacetiletá kočka s pološikmejma očima sundat někoho, jako byl Roku. Zbylých šest Postrachů teď sle mělo nahnáno, protože šéf se zlobil, a to nebývalo dobré. A tak tam všichni stáli se založenýma rukama a s pohledem upřeným k zemi, zatímco kolem nich šéf pochodoval.

,, Zabitím Rokua nám Odboj vyhlásil otevřenou válku. Nejvyšší už se na vás chystají, takže se i vy budete chystat na ně. Bude to podle nich, utkají se s vámi podle čísel, tak, jak si to naplánovali. Jen s tím rozdílem, že chci mrtvé všechny Nejvyšší a ani jednoho Postracha!" Zařval.

,, Každý z vás se utká se svým Nejvyšším, a ten, kdo ho zabije jako první, dostane tučnou odměnu. Společně zničíme Odboj jednou pro vždy, a tato země bude patřit nám. Mimochodem! Obdržel jsem zprávy o dívce, která dostala zásah základním jedem, smrtelnou dávku, ale nezemřela, ani nad sebou neztratila kontrolu, právě naopak, získala schopnosti, které máte i vy. Mělo by se jednat o malou, dvanácti nebo čtrnácti letou holku. Doprovází jednoho z nových kadetů. Toho, který byl u té trapné a potupné porážky Rokua." Žádné u jeho tragické smrti... Pomyslela si Sebena, sedmý postrach.

,, Od teď budeme shromažďovat informace o Nejvyšších a o tom, čím bojují, aby byl každý z vás na toho svého připraven. Kdo umře, toho zabiju!",, Ano pane!" Odpověděli sborově v hrůze, protože jim bylo jasné, že i tuhle výhružku by snad splnil...

Gerret měl ruku v sádře. Když přišla k sobě, dost to bolelo. Ale byl svědkem kruté pravdy, Postrachy existují. Zkusil navštívit otce, i když už si dávno naděje nedělal. otec mu nikdy neprojevil ani špetku pozornosti, měl plnou hlavu Odboje, tím spíš, když se stal čtvrtým Nejvyšším.

,, Tati?" Zaklepal na jeho dveře.

,, Kdo to sem zas leze?!" Ozvalo se.

,, To jsem jen já." Jeho otec otevřel a tiskl si k hlavě obklad. ,, Vzbudil jsem tě?"

,, Včera jsme oslavovali Fortin úspěch, co myslíš?"

,, Tak promiň."

,, Máš zlomenou ruku." Konstatoval. ,, Takže nebudeš moct tak měsíc trénovat. Vážně super! Gratuluju ti, tos udělal schválně?"

,,Už to tolik nebolí, děkuju za optání."

,, Já se tě neptal! Stejně jsi tam akorát překážel, ty neschopné nemehlo!" Gerret si jen povzdechl. Zatímco Forta se se svou ANI NE sestrou vítala a šeptala jí do ouška sladká slova, jeho rodina, PRAVÁ rodina, mu řekne jen tohle. Jako obvykle.

Gerret si uvědomoval, že má jeho otec z části pravdu. Uměl střílet, to ano, ale bojová umění nikdy neovládl. Měl ale jiné způsoby, své způsoby, o kterých se ale nesměl nikdy nikdo dozvědět...

,, Znamená to, že i ty půjdeš do boje proti čtvrtému Postrachu?"

,, Né asi, budu tady sedět, a houpat se v houpačce!" Odsekl jeho otec, což bylo ale přesně to, co kromě tréningu dělal. Vysedával s ostatními Nejvyššími a cpal se sladkostmi... a pak kdo je tady jak malé dítě...

,, Víš...říkal jsem si...když má ten den přijít, a když teď budou Nejvyšší bojovat proti postrachům... jestli bys mě nechtěl osobně vycvičit. Tak jako Ryzzy Fortunu nebo jako cvičí Forta Květuš." Jeho otec prudce trhl bolavou hlavou.