Hyper Toxic Odboj

24. Pravda

Tonda se, poté, co Igora uložili do postele, když usnul po uspávací střele, vrátil ještě k sobě do postele, hned potom, co si smyl tu čmáranici z hlavy. Zbyňa stál nad spící Igorem, kterého odnesli do postele. Sundal mu z hlavy ten nešťastný polštář.

,, Ty jeden blbečku, co ty si na nás ještě vymyslíš? Mám chuť ti ve spánku namalovat knírek, ale neudělám to, protože já jsem, na rozdíl od tebe, civilizovaný."

,, Musíš pro něj mít pochopení." Řekl Tonda ve vší své laskavosti. ,, Celý život prožil v blázinci."

,, Jo, a já ve zlatý kleci, a taky nikoho neklovám!" Zbyňa pro něj měl ale víc pochopení, než si dokázal přiznat. Celý život se zoufale snažil najít si dívku, a teď se přistihl, jak zírá na spícího Igora. Jeho tvář byla tak jemná, tak dívčí, tak sladká. Když tvrdě spal, a nemluvil a nevyváděl, vypadal opravdu roztomile a bezbranně. To proto pořád nosil tu masku... Bez ní vypadal opravdu jako králíček. Roztomilý zelenooký králíček s hedvábnými černými vlasy, a psycho úsměvem, který ho dostával do kolen, ač si to nechtěl přiznat...Přikryl šílence peřinou, a opět sám sebe přistihl, jak ho balíčkuje do deky.

,, Když spíš, nejsi zas takový zvíře." Pošeptal mu. Igor něco zamumlal, a stiskl mu ruku. Zbyňa se začervenal, a stisk mu oplatil. ,, Tak koukej chrápat, ideálně celej den, ty mezuláne jeden!"

 Zavrčel, a ruku pustil, i když nechtěl. V myšlenkách se zatoulal k Aje. Mohli by ti dva být pár? Aja se o Igora starala skutečně nadstandartně, a on nevynechal jedinou možnost mít na ní nějaké oplzlé narážky. U Igora ale člověk nikdy nevěděl, neměl žádné sociální normy, a všechno bral s jistou rezervou. Co to bylo za pocit? Za pocit, že možná nechce, aby mezi těmi dvěma něco bylo? Proč by mu to nepřál? Nebo by to spíš nepřál Aje? Aby s ním nemusela zažívat takové peklo?

,, Musím za Nelou." Vymluvil se Tonda.

,, Můžu taky?" Vyskočil Zbyňa.

,, Chci si s ní promluvit v soukromí."

,, Do...dobře." Zbyňa byl trochu zklamaný, že s ním nemůže jít za Nelou, ale dál zíral na spícího Igora. Teď, když byl Tonda pryč, si to dovolil. Vlezl k němu pod deku. Vnímal jeho teplo, a klid, který z něj nikdy jinak necítil.

,, Teď bych ti mohl podříznout hrdlo, ty jeden magore!" Ušklíbl se. Přiložil dlaň na jeho tvář. ,, Ty jeden šmejde, proč musíš být tak hezkej?"

Tonda vešel do Nelina přístěnku.

,, Neli?"

,, Copak?" Usmála se.

,, Víš...včera ses poprvé rozvyprávěla o tom, co se stalo tehdy...Když jsem tam nebyl. Co se vlastně stalo s rodiči, a když tě otrávili? Víš, neptal jsem se tě na to, protože to bylo až moc bolestivé. Ale chtěl jsem se na to ptát celou dobu. Dokázala bys mi říct, co se tam stalo?" Nele se zasklily oči, a vrhla se Tondovi do náruče.

,, Tobě jo! Jim ne! Já...vlastně sama přesně nevím, jak se to dělo, část jsem byla mimo. Víš...v jednu chvíli jsem ti málem urvala nohu!"

,, Jo. Já vím. Vyděsilo mě to. Ale dokázala jsi to překonat. Co všechno se tu noc stalo?" Nela sklopila zrak a vzala Tondu za ruce.

,, Jak jsem řekla, vstaly jsme nad ránem, a daly se do těch šatů."

,, To už vím. Co se dělo s tebou?"

,, No, jak napadli rodiče, mě nechávali, až pak do mě střelili, střelili do mě tu otrávenou šipku jako do zvířete!" Vykřikla. ,,Paralyzovalo mě to. Bráchy mi pak přinesly jako jídlo na stříbrném podnose...Teď už to vím, čekali, že na ně zaútočím. Byly problesky...kdy jsem z nich měla strach, nepoznávala je, a pak...jsem měla pocit, že je to buď oni nebo já, ale něco ve mě mi pořád bránilo to udělat. Když viděli, že na ně neútočím, otrávili je taky. Strašně se klepali, vřískali a umírali! Já...chtěla jsem něco udělat, ale nešlo to! Nešlo mi nic.