Obr: IGOR ( bez masky, protože tu mi AI neudělala)
Tonda dolezl zpátky k domu pana Uriáše, kde už na něj před domem čekali on i Nela. Ta, jakmile ho uviděla, se mu bez jediného slova nadšeně vrhla do náruče.
,, Tak jsi to přežil! Gratuluju!" Vítal ho Samuel. ,, Ještě dvakrát, a bude to."
,, Uf!" Odfrkl si Tonda. Už dneska to byl hukot, a to ho ještě čekaly další dva takové dny.
,, Dal jsem to, ani nevím jak! Jak jste se měli vy? Co Nela, nějaká změna?"
,, Dnes bylo zataženo, vzal jsem jí krátce ven. Moc se jí to nelíbilo, ale zdá se, že když je hodně zataženo, může jít ven. Šplhá čím dál líp, a dokonce víc jí, i když hlavně rýži."
Tonda vzal sestru za ruce.
,, Uzdravíš se kvůli mně, že?" Nela mu jen vtiskla pusu na tvář.
,, Je unavená, dnes udělala velký pokrok. A o tobě nemluvě. Bude nejlepší, když půjdeš spát, abys načerpal dost sil na zítra."
,, Vlastně padám únavou, pokud neusnu už ve sprše, půjdu hned spát..."
Zatímco se Tonda nadšeně vítal s Nelou a panem Uriášem, Igor pořád nebyl schopen Zbyňovi odpustit onen ukradený ,,kill." I Zbyňa se chtěl vydat do svého tábořiště se prospat, a pokud možno si co nejdříve vzít léky na úzkost, když v tom ho něco popadlo zezadu za krk a stáhlo k zemi. Byl to Igor, opět s maskou na tváři.
,, Je to sen můj, teď se vyplní sen můj
chci ti lekci dát
aby ses mi už nemohl smát!"
,, Co to zase děláš ty pitomej potácivej paviáne?!" Igor ale jen pokračoval v odříkávání básničky.
,,Je to sen můj,
chci skončit život tvůj
chci tě vidět umírat, a budu se smát.
Zápěstí tvá v těsných poutech, pevně svázané...Popiš svoje pocity
Teď jsi v mojí pasti ty!"
Zašeptal se rty pevně přiloženými na jeho ucho. To způsobilo, že se Zbyňa roztřásl nejen strachem.
,, Moje pocity jsou, že jsi zešílel! Můžeš mě pustit?" To Igor ale nehodlal udělat. Místo toho sevřel Zbyňu ještě pevněji.
,, Od hlavy až k patě tě čepelí budu tulit,
užívej si každý dotek, musíš svoje dluhy splatit
Potichu se začni modlit,
polibek dej mému noži
Pojďme spolu děkovat za to že jsem tě dobře složil!
Vsadím se, že se mi brzy omluvíš!
Jak malé dítě svíjíš se a naříkáš!
Tak už přestaň kňourat!"
,, POMOC!"
,, S tváří od slz klidně spusť planých omluv proud
přes záplavu slzí svých zkus se nadechnout, víš, je to marné
naději na záchranu,
nehodlám ti dát!"
Teď už Igor jen šeptal a jeho sevření dost povolovalo, takže se Zbyňa konečně mohl vyprostit z jeho nenechavých rukou alespoň natolik, aby se přetočil na záda.
ČTEŠ
Hyper Toxic Odboj
AçãoTondovi bylo teprve patnáct, když přišel o své tři bratry, a jeho rodiče podlehli útoku Rabiátů. Zůstala mu jen sestra, která potřebuje pomoct...A tak se rozhodne sám stát členem odboje bojujícím proti oněm Rabiátům, vrahům a travičům. Na své cestě...
