19. Quinten

7 1 0
                                        

Kluci si upřímně oddechli, když se paní domu vrátila, ale s ní se vrátil i Hortenz.

,, Kluci, honem, jsme v průseru!" Prozradil je po vší té snaze. ,, Okamžitě sundat šaty, popadnout zbraně, a jdeme!" Kluci pochopili vážnost situace, a vyběhli za ním z domu.

,, No moment! Kam to zase běžíš? Kluci? Že to nejsou převlečení ti tři výrostci, které jsi sem chtěl dotáhnout?!"

,, Je to tak, lhal jsem ti!" Vykřikl Hortenz, ale dál běžel.

,, Právě jste se práskl své ženě!" Připomněl mu Tonda. ,, Co budete dělat, až se vrátíte?"

,, To je jedno, stejně se možná už nevrátím! Tak honem, převlečete se cestou!" Zastavili až za nedalekou zdí, kde se kluci mohli převléct.

,, Co tak hrozného se stalo?" Ptal se hned Tonda.

,, Je to horší, než jsme si mysleli. Ten Raubíř, který tam řádí, je pátý Postrach Quinten! Už zase nás předběhli. Je tam několik mrtvých, už zase nás doběhli. Budeme se s ním muset poprat sami čtyři!"

,, Já to věděl! Já to prostě věděl, že to zase skončí takhle, už nikdy na žádnou výpravu nejdu!" Pištěl Zbyňa. Takže to bylo zase tady. Nutnost čelit dalšímu Postrachu a možná další smrti.

,, Počkat! To chce plán! Jestli to uspěcháme, je po nás!" Pokud to Tonda dobře chápal, tenhle Postrach měl být něco mezi šestým a třetím, už to bylo ale samo o sobě dost drsné.

,, Plán, jasně!" Konečně se zastavil Horzenz. ,, Zcela upřímně, jsem tady já a vy tři, zajisté nadaní, ale pořád začátečníci."

,, Co o něm víme? A co on ví o nás?"

,, Je to šereda, má xicht jak použitej toaletní papír, je kostnatý a má příšerné zelené vlasy."

,, Né kosmetické informace! Čím bojuje? Jak moc je připravený na granáty a výbuchy?"

,, Podle všeho o mně věděl, a asi ví, čím bojuju. Nastražil jsem granáty tak, aby ho to prostě vyhodilo do povětří, ale počítal s tím, a byl mimo dosah. Už žádné granáty nemám, jen pistoli. Má neprůstřelnou vestu a kalhoty, ale hlavu krytou nemá. Zřejmě čeká na další granáty, ale ty nebudou, to ho snad překvapí. Ale není sám. Je tam s ním ještě ženská, nějaká Raubířka. Je celá potetovaná. Je silná, ale ne tak, jako on. Tu výbuch poranil, ale nevím, do jaké míry. Jsou očividně sjetí něčím, co zvyšuje jejich sílu."

,, Dobře, chce to strategii. Kde přesně jsou?"

,, V jednom opuštěném komplexu. Čekal tam na mě, ale já neudělám tu chybu, co Ryzzy. Pomůžete mi. Nedá se svítit."

,, Ale já nechci umřít!" Dopálil se Zbyňa.

,, Jo, to nechceme nikdo!" Odsekl Nejvyšší. ,, Tak se vzpamatujte! Jste rekruti Odboje. I ty, blonďáku!" Zbyňa ale nevypadal, že by se chtěl vzpamatovat. Dal se na útěk. Pak se ale zastavil na místě a vypadal, jako by na okamžik usnul, a pak se s trhnutím probudil.

,, Sam to za nás zvládne. Jdeme na to!"

,, Jsi v pořádku?" Ptal se Tonda.

,, Naprosto. Jdeme zabít Raubíře!"

,, Využijme té chvilky, kdy nehuláká a neutíká!" Chopil se toho hned Igor.

,, Nedotýkej se mě!" Řekl Zbyňa chladným a rozhodným hlasem.

,, Dobře, Same, budu se dotýkat až jeho, co ty na to? Tak jdeme."

,, Ty...ty chápeš, co se tady děje?"

Hyper Toxic OdbojKde žijí příběhy. Začni objevovat