Mr. Ghost//Záležitost s duchem (CZ)

1. Nový Začátek

Zdravím,

Rozhodla jsem se začít nový příběh. Bude to jen jednodílový román *** ehm ehm.... Tak to uz neplati, jen mensi update, byla jsem zlomena a tudiz kniha pokracuje dal s 2.dilem nazvanym Mr. Right :P

Kniha stále spadá pod fantazy/teen fikci/romaci/mystery. Jak už název napovídá, kniha má prvky duchařiny, ale ne ve smyslu Vás vyděsit k smrti:D
Takže klídek!
Kniha je trochu jinak psaná, chtěla jsem zkusit psát Ich formou, uvidím, jak mi to půjde. (kdo neví co to je,... Místo psaní "Ona šla" je to "Já jsem šla")

Přeji hezké čtení!

(opraveno)

Stála jsem před velkým starým domem. Před velmi starým, ale přesto zachovalým domem.

Tyčil se nade mnou s tím svým tajemným nádechem. Měl červené cihlové základy a zářivě bílé okenice. Zírala jsem na těžce vypadající dřevěné dveře, na kterých se dokonce blýskalo železné klepadlo.

Ohlédla jsem se kolem. U nohou mi stály kufry a hledala jsem odvahu se pohnout.

Věděla jsem, že je ten dům starý, ale tohle jsem nečekala. Kdyby mě tu aspoň někdo čekal. Jen příbuzní, které neznám.
Proč jsem sem musela jet? Ano, já to vím. Protože mi už nikdo jiný nezůstal. Moji rodiče mi umřeli, když mi bylo pouhých pět let. A teprve před měsícem mi odešla i moje babička, u které jsem po smrti rodičů bydlela, a která při mně po celá ta léta stála a snažila se mi nahradit rodinu, jež jsem tak brzy ztratila.
Ucítila jsem pálení slz v očích a rychle jsem je zahnala. Měla jsem babičku moc ráda, byla pro mě vším.

Po její smrti jsem dostala na vybranou.

Mohla jsem si zvolit mezi dětským domovem, nebo stěhováním se ke vzdáleným příbuzným. Ale rozhodla jsem se, že když mám být za nějakou dobu plnoletá, že tu změnu prostředí a lidí podstoupím, a aspoň poznám i vzdálenou část mojí rodiny. Stejně jsem potřebovala vypadnout a pročistit si hlavu. Ve skrytu duše jsem doufala, že to tu bude dobré. Ale bála jsem se. Bála jsem se neskutečně. Pocházela jsem ze státu Michigan a bydlela v miniaturním městě Alpena, které se svojí malou plochou rozléhalo okolo jezera. Bylo tam krásně - žádná rušná, přelidněná místa ani děsivé domy.

A teď stojím v Los Angeles před touhle strach nahánějící barabiznou. Jaká to ironie. Ale byla jsem moc unavená ze zdlouhavé cesty, než abych to nějak řešila. Jelikož jsem neměla na letenku, musela jsem se trmácet vlakem a pak ještě autobusem celou tu dálku z Alpeny až do onoho slavného LA.

Konečně jsem sebrala všechnu odvahu, která ve mně byla, popadla těžké kufry do rukou a vystoupila po kamenných schodech k obrovským dřevěným dveřím. Tam jsem chvíli váhala, jestli mám zaťukat, nebo zabouchat klepadlem, které jako by z oka vypadlo těm masivním, které v dnešní době člověk vídá jen ve filmech. Pak jsem našla tlačítko, které vypadalo jako zvonek. Váhavě jsem zvedla ruku a zkusila jej zmáčknout. Zevnitř se ozvalo zabimbání. Dlouho se nic nedělo, už jsem chtěla znovu zazvonit, ale pak jsem uslyšela klapot bot. Najednou se ty dveře přede mnou rozvalily a v nich stála mladá paní. Vysoká, elegantní blondýnka, na první pohled vypadala přísně. Ale v očích jsem jí rozeznala úsměv. To mě trochu uklidnilo.
Chvíli na mě nechápavě zírala, evidentně přemýšlela, zda nejsem jedna z těch podomních prodejkyň, nebo sestra z řádu Jezuitů, kteří běžně obcházejí domy a chtějí si vyprávět o víře, ale pak jí svitlo. Ukázala mi bílé zuby v širokém úsměvu, takže teď vypadala více přívětivě.

„Ty musíš být Chelsea," řekla radostně. Rozpřáhla ruce a vřele mě přivítala. Byla jsem z toho trochu vyvedená z míry. Přece jenom tu osobu vidím poprvé v životě.