Mr. Ghost//Záležitost s duchem (CZ)

15. Uvědomění

 ~~~ Jet Black Heart 5SOS... sorry těm, co této hudbě moc neholduje, ale lyrics tohoto songu přímo sedí na děj v této knize!! ~~~

Domů jsme se vraceli, az za tmy. Nevěděla jsem kolik je, protože jsem si nevzala mobil. Když jsme přišli před dům, viděla jsem, že se svítí.

„Asi už přijela teta. Jsi připraven setkat se s ní?" vystoupala jsem po schůdcích s ním v patách.

„Jsem. Přece jenom jí už celkem znám. Jen s ní teď budu i mluvit," pokrčil rameny. Koukala jsem, jak si spojil ruce za zády. A zamračila jsem se na něj. Nechápavě na mě mrkal, než mu to došlo. Rychle je oddělil a omluvně se na mě zašklebil. Vylovila jsem klíče a otevřela vchodové dveře. Říkala jsem si, že s tím svým sklonem k nervozitě, bych teď měla vyšilovat, ale kupodivu jsem byla v klidu. Damon mě předešel, tak že mi přidržel těžké dveře, abych mohla vklouznout dovnitř. Hned, jak se za námi zabouchly, do vstupní haly se přiřítila tetička. Z očí jí sálala zvědavost, ale mile se usmívala. Damon se zastavil hned vedle mě.

„Ahoj Chelsea. Už jsem si říkala, kde jste takovou dobu." rozpřáhla ruce a pomalu se k nám vydala.

„Teti tohle je Damon. Damone tohle je moje teta Ellen," na oba jsme se zazubila. Damon nasadil jeden ze svých dech beroucích úsměvů. Takže teta neměla sebemenší šanci. Neušlo mi, že se na chvíli zarazila.

„Vítám tě tu, chlapče. Musí to být pro tebe změna, z Alpeny až sem. Měl jsi dobrou cestu?" koukala jsem, jak jí nabídnul rámě a ona ho bez okolků přijala. Na mě úplně zapomněli a odešli do salonku. No tohle! Šourala jsem se tedy za nimi, i když jsem nebyla pozvaná.

„Chels, drahoušku došla bys prosím do kuchyně? Udělala jsem lívanečky s marmeládou. Přines je sem. Damon má jistě hlad," poručila mi. Já jsem se tedy sebrala a odkráčela do kuchyně. Ještě jsem slyšela, jak se Ellen ptá Damona na jeho celé jméno. On něco řekl a oba se rozesmáli. Cestou tam i zpět, jsem dělala kyselé ksichtíky.

„Už se to nese!" zamumlal jsem. A položila velký tác s hotovými lívanci s borůvkovou marmeládou a hustou šlehačkou. Jediný pohled vržený na Damona a viděla jsem, jak se mu zbíhají sliny. Úplně hypnotizoval ten talíř plný sladkého. Až pak mi došlo, jak dlouho něco nevzal do úst. To musí být něco. Po tváři se mi rozlil široký úsměv. Uvelebila jsem se v křesílku a pozorovala jeho počínání. Nikdo ho nemusel ani popohánět. Jeho ruka ihned vystřelila po jedné z dobrot. A pak se do jedné zakousnul. Málem jsem se roztekla. Když mu trochu šlehačky zůstalo na horním rtu, poté si to uvědomil a  slíznul ji. Mohla bych tohle nazývat harašením? Kdyby aspoň tušil, že to má na mě takový vliv. Visela jsem na něm pohledem a dívala se, jak si to vychutnává. Odkašlala jsem si a přilákala jeho pozornost. Musel si všimnout, jak mi žhnuly tváře a v očích jsem měla jasně zářící, zájem o něj. Sklopila jsem oči. Musím se krotit, máme tu publikum.

„Je to delikátní. Moc dobré," pokynul hlavou směrem k Ellen. Ta se na něj zářivě usmála. Byla jím okouzlená. Určitě si jí získal. Byla jsem ráda, tím se snad vyhneme nějakým konfliktům, nebo zbytečnému vyptávání.

„Jsem ráda, že ti chutná," zírala jsem, když ze sebe vydala něco, jako zahihňání. Proboha!

„No nevím jak vy, ale já jsem unavená a jdu si lehnout. Damonovi jsem dala ten pokoj, co jsi mi řekla, Ellen," musela jsem zvýšit hlas, aby mě vůbec vnímala. Konečně se vzpamatovala. Skvěle. Asi jsem mu trochu překazila plán, a to sníst celý ten kopec lívanců. Ale musela jsem ho dostat z dosahu mé tety. Ještě z něj bude mít infarkt.

„Dobrou," broukla jsem a pospíchala po schodech nahoru, když jsem se otočila v domnění, že jde za mnou, viděla jsem, jak dává dobrou noc mé tetě. Políbil jí na hřbet ruky a řekl jí ať má krásnou noc. Pak už se ke mně konečně připojil. Mě z něj trefí. Vydupala jsem do patra a zamířila k jeho novému pokoji. Počkala jsem, než tam vejde. Bylo tam pro něj vše připravené.