Mr. Ghost//Záležitost s duchem (CZ)

6. Tajemství odhaleno

„Tak? Copak je nahoře?" vyzvídala. Uznal jsem, že nemá cenu ji tam nepouštět. Stejnak by si tam našla cestu, tak i tak.

„Pojď se podívat," Pokynul jsem hlavou. Přišel jsem k ní a chytil ji kolem pasu, než stihla začít protestovat, vyzvedl jsem ji do vzduchu, pochopila a zatáhla za páčku. Spustily se dřevěné schůdky. Opatrně jsem ji položil na zem.

„Tys nechtěl, aby to viděli?" ptala se. Neurčitě jsem pokrčil rameny a nijak to nekomentoval. Ale byla to pravda, nechtěl jsem, aby někdo strkal nos do mých záležitostí. Kromě Chelsea . Uvědomil jsem si totiž, že jí důvěřuji. Což je celkem pochopitelné. Jediný člověk na světě, kterému můžu důvěřovat, nikdo jiný to nemohl být. Znám ji takovou krátkou dobu, při tom si připadám, jako bych ji znal a takhle k ní mluvil odjakživa. Já vím, celkem klišé, ale nedokázal jsem si pomoct. Rukou jsem jí ukázal, ať jde jako první. Nechce, abych mluvil jak ze středověku a vykal jí, tohle si ale neodpustím, pořád jsem gentleman. Nicméně mi neušlo, jak protočila oči. Usmál jsem se a stoupal za ní. Nahoře byla tma, jak v pytli.

„Nic nevidím, sakra," zanadávala, zastavila se a já do ní samozřejmě narazil.

„Promiň," zamumlala, já jsem ji obešel.

„Tady je baterka, vezmi si ji," řekl jsem jí. Podal bych jí, ale bohužel to nedovedu. Rozsvítila a zvědavě se rozhlížela kolem sebe. Mě si nevšímala a rozešla se po podkroví. Asi má dobrodružnou povahu. Já jsem šel rovnou ke krabicím, které jsou v celém podkroví nejdůležitější. Ona si to celé prošla, když si všimla kde jsem já, tak se ke mně vrátila.

„Co v nich je?" vyzvídala. Sedla si na kyblík a jednu z nich otevřela.

„Jsou tam moje vzpomínky. Obrázky a fotografie," sedl jsem si vedle ní a pozoroval ji, jak vyndává obsah krabice.

...

Seděla jsem v podkroví a zírala na fotky. Vedle mě seděl mladý lord a stejně tak byl i on na fotkách.

„To jsi ty," vydechla jsem. Byl tam vypodobněn černobíle. Stál s jednou rukou za zády a druhou se opíral o parapet okna. Díval se do dálky, přičemž z něj čišela přirozená elegance. Znovu jsem musela uznat, jak moc mu to slušelo a pořád sluší. Mírně se usmíval. Jeho obličeji to dodávalo jemný vzhled. Zadrhával se mi z toho dech v krku. To mě vylekalo, uvědomila jsem si totiž, že se se mnou něco děje. Radši jsem zaplašila svoje otravné myšlenky a vytáhla další fotku. Byl tam opět on, ale nebyl sám. Těsně vedle něj stála mladá slečna. Hlavou mi probleskla rychle jedna myšlenka, že mi někoho připomíná, ale vzápětí jsem na to zapomněla.

„To byla Eleonor, má snoubenka," odpověděl na mou nevyřčenou otázku. Tušila jsem to. Dohromady jim to slušelo, byli pro sebe jako stvořený. Byla stejně tak krásná, jako on. Já bych jí nesahala ani po paty. Měla černé havraní vlasy, svázané v týle do složitého účesu. Usmívala se, ale něco mi na jejím úsměvu nesedělo, zdál se mi neupřímný. Ale to si asi jenom nalhávám. Měla štíhlou postavu a ještě víc podtrženou korzetem, který obepínal její pas. Z Damona stojícího vedle ní, pramenilo nefalšované veselí a spokojenost. Musel ji milovat, nebo ji ještě miluje. To nevím.

„Byli jste hezký pár," řekla jsem váhavě. Na další fotce byl s nějakým mužem. Chvíli jsem přemýšlela, co by s ním mohl mít společného, když jsem si všimla, že mají podobné rysy ve tváři. Oba se radostně usmívali. Vykouzlilo mi to na rtech stejný pobavený úsměv, jaký měli oni.

„To je tvůj bratr?" zeptala jsem se. Podíval se mi do očí.

„Byl to můj bratr. Mladší," prozradil mi, s citem. Znovu jsem pocítila lítost, kvůli osudu, který ho potkal, připadalo mi to kruté. Najednou všechny své blízké ztratil a už je nikdy neviděl, přesto, že byl pořád mezi nimi. Měla jsem chuť ho obejmout, opět. Ale váhala jsem. Podívala jsem se na něj, nebyla jsem si jistá, jestli by o to stál. Ale něco v jeho výrazu mi napovědělo, že po tom touží. Tak jsem se odhodlala. Upustila jsem fotografie a naklonila se k němu. Ještě chvíli jsem se zdráhala, když jsem viděla jeho nejistý výraz, pak jsem ho chytila kolem ramen a přitiskla se k němu. Chvíli se ani nehnul, až pak mi položil ruce na záda. Byly příjemné teplé. Už se mi to zase povedlo. Ten pohyb, kdy opětoval moje objetí, vyvolal rozvlnění jeho svalů a já cítila každý jejich detail.