Mr. Ghost//Záležitost s duchem (CZ)

9. Den poté

Co jsem to proboha provedl? Nadzvedl jsem bezvládnou Chelsea ve svém náručí. Došel jsem k její posteli a položil ji opatrně na ni.

Pak jsem propadl panice. Proč jsem to udělal? Copak nemám mozek? Když pominu to, že to bylo nanejvýš neslušně opovážlivé, zachoval jsem se jako pravý hlupák. Vůbec jsem v tu chvíli, kdy na mě upřela ty svoje krásné oči, nemyslel. Jak se podívala na moje rty, věděl jsem  na co myslí. Ale neměl jsem to dělat, na to jsem neměl právo. Jsem sakra jen duch. Ona pro mě dělá první poslední, představuje pro mě naději a já ji takhle zneužiji. Styděl jsem se. Musela být v takovém šoku, že se ani nebránila.

Teď si vše rozmyslí a jsem zase na začátku. Už se k ní takhle chovat nesmím. Přestal jsem rázovat po pokoji. Moje oči zabloudily na její nehybnou postavu. Chudák z toho omdlela. No jo, každému kdo si začne s duchem, se to musel dříve, či později stát. Přece jenom jsem něco jako energicky pulzující bytost. Bylo mi jí líto.

Vzpomněl jsem si, jak to dneska bravurně zvládala. Byla dokonalá, i když nechápu její změny nálad. Jako třeba teď, něco ji velmi rozrušilo. Prostě jsme se jen bavili, přestala se usmívat a ve tváři se jí objevil bolestný výraz. Na chvíli jen tak kouká do prázdna, ona si myslí, že si toho nevšímám, pokaždé se probere a nasadí klidnou masku. 

Je zvláštní. Prostě jiná než všechny dámy, které jsem kdy za svůj krátký život viděl. Teď jsem měl možnost podívat se na ni z jiné stránky. Někdy, za tu dobu co se se mnou nebavila, jsem ji chodil v noci, když spala, pozorovat. Ale teď, jakoby se mi pohled na ni změnil. Už vím, proč jsem ztratil na chvíli hlavu u toho zrcadla. Ty její rty. Jak mě na ně upozornila, nemohl jsem od nich odtrhnout oči. A dostal jsem neodolatelnou chuť je okusit. Nikdy se mi nic podobného nestalo. Ale tohle bylo prostě silnější než já. Chutnala báječně sladce, jako lékořice.

Můj zrak opět zabloudil k její postavě, pomalu došel k její posteli a prohlížel si její obličej, v tuto chvíli zcela uvolněný. Rty trochu pootevřené. Přes tvář jí spadalo pár pramenů zlatých vlasů, neodolal, aby se jich nedotkl, když je smetával pryč. Tiše si povzdechl a on ztuhl. Neprobudila se, naštěstí. 

 Zavrtěl jsem hlavou. Neumím si představit, jak jí to zítra ráno vysvětlím. Dokonce jsem přemýšlel, že bych se zas na chvíli uklidil, ale to nemůžu, máme práci a já jí musím vysvětlit cestu. Měl bych na tenhle menší incident zapomenout. Musím se soustředit na svou úlohu. A nerozptylovat se. Naposledy jsem se na ní podíval a pak se vytratil.

...

Jitro jsem přivítala s bolestným zaskučením. Nikdy jsem nebyla tak strašně rozlámaná a s tepající bolestí ve spáncích, bála jsem se vůbec pohnout, aby se to nezhoršilo. Když jsem si náhle vzpomněla, co se událo včera po odchodu Liz. Prudce jsem se posadila na posteli a pokoj se semnou zatočil. To jsem neměla dělat, měla jsem pocit, že se mi hlava rozskočí na malinké kousíčky. Tiše jsem zasténala a pak jsem zase pomalu klesla zpátky do peřin. Promítala jsem si, co se stalo.

 Nezdálo se mi to náhodou? Asi ne. Jelikož si dost živě umím představit polibek. Tolikrát jsem přemýšlela nad tím, jak asi líbá. Moje dilema celkem vyřešil. Přímo skvěle, předčil moje sny. Pořád jsem cítila jeho měkké horké rty na svých. Projela mnou znovu ta vlna vzrušení. Pořád mi ale nedocházelo, proč to udělal, nedokázala jsem si vybavit zjevný důvod jeho jednání. Kdybych se na něj vrhla já, ale byl to on. Vážně jsem opět omdlela? To je hrůza měla bych se vzpamatovat, ještě k tomu jsem odpadla a spala skoro dvanáct hodin, to není možné, a přesto se stále cítím, jakoby mě přejel kombajn.