I was blind [Yaoi]

Kapitola 4

Další den ve škole bylo peklo. Když jsem přišel do třídy, všichni na mě vyjeveně civěli a něco si šeptali. Netušil jsem, co se děje a bál jsem se, že jsem něco provedl. Na chodbě jsem si odchytil Charlese a vyptával se, co se stalo, že na mě všichni tak čumí. Charles se chvíli rozmýšlel a pak spustil: "Šíří se tu drby o tom, že jsi gay. Je to pravda?" vypadal nejistě.
"Co? Kdo to říkal?" Snažil jsem se rozhodnout, jestli mu řeknu pravdu, nebo budu dělat, že je to lež. Rozhodl jsem se pro lhaní.
"Nevím, prostě jsem přišel do školy a už se o tom bavili všichni. Je to teda pravda nebo ne?"
Zaťal jsem pěsti. "Samozřejmě, že to není pravda! Vypadám snad, že jsem na kluky?"
Charles se usmál. "Uf, ani nevíš, jak jsem se lekl."
Zamračil jsem se. "Počkej, čeho ses lekl? Co je špatnýho na tom být gay?" Zeptal jsem se naštvaně.
"No bylo by divný, kdybys byl gay. Prostě je to... Nechutný."
Tohle mi stačilo. Rozloučil jsem se s ním mile, jak jen to šlo a vběhl na záchody, kde jsem se zavřel do kabinky a opřel se o zeď. Nechutný... Jsem nechutný? Zase jsem se chtěl rozbrečet, ale nakonec jsem slzy udržel na uzdě. Nejsem přeci nějaká ubrečená holka.
Napadlo mě, kdo to mohl vykecat? Před očima se mi zjevil Lucasův obličej. Ne to snad ne. Tohle by Lucas nikdy neudělal. Ale on jediný o tom ví...
Třískl jsem pěstí do zdi až to zadunělo a vyběhl z kabiny. Stálo tam pár mladších kluků, kteří se tvářili vyplašeně a netušili, oč se jedná. Nehledě na ně jsem vyběhl ze záchodů a šel do třídy čekat na zvonění.
Všichni už se se mnou bavili normálně, zřejmě proto, že jim Charles vysvětlil, že gay nejsem. Byl jsem za to rád, ale teď jsem hlavně čekal, než skončí škola, abych si to s Lucasem mohl vyřídit.
Po škole jsem mu volal. Zvonilo to víckrát než kdy předtím. Pak jsem si uvědomil Co když to nevezme? Co když se mu hnusím? Zmáčkl jsem telefon v ruce.
"H-Haló," ozvalo se na druhé straně.
"Lucasi! Vím, že jsem to na tebe tak vybalil. Možná ti to přišlo nechutný, ale nemusel jsi to všem vykecat!" Zvýšil jsem na něj hlas, jakmile jsem ho uslyšel. To bylo poprvé, co jsem takhle na někoho řval.
"Co? Nic jsem neřekl!" Bránil se Lucas.
Odfrkl jsem si. "A když ne ty, tak kdo jiný? Nikdo, krom tebe to neví."
Šlo slyšet, jak polkl. "Ale já to fakt neřekl. Už... Už budu muset." a zavěsil.

Omlouvám se za kratší dílek :) Ale neměla jsem moc času na psaní. Zkusím vám to někdy vynahradit ^^