I was blind [Yaoi]

Kapitola 16

"Jsi v pohodě?" Slyšel jsem za sebou. Škubl jsem ramenem a otočil se. Promnul jsem si bolavé čelo. 
"J-jo..." zamumlal jsem. "Měl bys ještě ležet. Až udělám to jídlo, tak ti ho přinesu," pousmál jsem se. Nemohl jsem se mu podívat do očí. Bylo to tak trapné. Jako idiot tu mlátím do linky, abych zapomněl na myšlenku, že bych do něj možná mohl být zamilovaný. Jenže... Já ho nechci ztratit. Nechci, aby to dopadlo stejně jako s Lucasem. 
"Fakt? Nezdáš se tak." přešel ke mně a položil mi ruku na čelo a přejel po něm.
Odskočil jsem od něj s červenými tvářemi. "Jsem fakt v pohodě. Jdi si lehnout, jinak se pořádně nevyléčíš." 
Will se zamračil. "Promiň. Nevěděl jsem, co dělám. Vadí ti tolik, že jsem tě políbil?" tvářil se trochu zraněně.
Semkl jsem rty a zakroutil hlavou. "Tak to není. Jen... Prostě..." Ztišil jsem hlas a sklopil pohled. "Popravdě to prostě nemůžu dostat z hlavy. Sice to byla jen pusa a ty jsi byl mimo, ale nechci, aby ses mi nějak stranil," Zašeptal jsem. 
Pousmál se. "No tak. To spíš bych měl říkat já, ne? Já tě políbil. Ty se mě můžeš začít stranit a to nechci," vydechl.
Zvedl jsem k němu pohled a usmál se. "Takže děláme jakože se nic nestalo," navrhl jsem.
Kývl. Nevím proč, ale nějak mi to neulevilo. Stále jsem se cítil zmateně.
Tak cítím k němu něco nebo ne?! Cítím se jako nějaká puberťačka, která má depresi z toho, jestli někoho opravdu miluje nebo ho bere jen jako kamaráda. U Lucase jsem si taky nebyl jistý. Opakuje se ta samá záležitost?
"Chceš s něčím pomoc?" Zeptal se Will a tím mě dostal z přemýšlení. 
Zakroutil jsem hlavou. "Ty si jdi hlavně lehnout nebo se ta teplota vrátí," ušklíbl jsem se a dostrkal ho ke dveřím z kuchyně. 
"Fajn," zakřenil se. "Ale pokud budeš něco chtít, řekni."
"No jo, tak už vypal," zasmál jsem se. Vrátil jsem se a začal z lednice vyndavat nějaké suroviny. Pak jsem si vzpomněl... Vždyť já vlastně ani moc vařit neumím, proto si kupuju čínský polívky nebo bagety, když tu není teta. 
Mrknul jsem se do skříňky ke kuchařkám a jednu vytáhl. Co bych dokázal uvařit, aniž bych podpálil kuchyň? 
Očima jsem přelétl obsah a povzdechl si. To bude sranda, když si neumím ani pořádně udělat míchaná vajíčka. 
Zamyslel jsem se. Co teď? Mohl bych namazat aspoň chleba.
"Neumíš vařit, co?"
Otočil jsem se ke dveřím na Willův úšklebek.
Zamračil jsem se. "Umím, jen jsem přemýšlel, co udělat," zalhal jsem. "Máš ležet." 
Pokrčil rameny. "Vím, že neumíš vařit. Mám to vzít za tebe?" zakřenil se.
"Ne! Zvládnu to sám," nafoukl jsem tváře. 
Stejně ale přešel ke mně a mrkl do kuchařky. "Co chceš k jídlu?" Zeptal se.
"Říkal jsem, že to zvládnu sám a ty jdi spát," složil jsem ruce na prsa. 
"Nezvládneš. Aspoň tě trochu vařit naučím. Přece je dobré se učit rovnou od kuchaře, ne?" Zasmál se. "A pak mně i sobě můžeš kdykoliv uvařit..."
Fajn, tohle už se dalo zvažovat.
"No... Tak fajn. Co třeba špagety?" navrhl jsem. Hodil po mně pobavený výraz. 
"No co? Začátečník musí začít tím nejsnazším," zabručel jsem.
"Fajn," pousmál se a začal připravovat vše potřebné.
"Uděláme si i zeleninový salát?" Zeptal jsem se. Dostal jsem na něj chuť.
"Jestli chceš, tak já udělám špagety a ty salát, platí? To je ještě lehčí," zakřenil se. Kývl jsem a začal omývat zeleninu. 
Zatímco Will smažil mleté maso, já krájel rajčata. Jenže při mé smůle jsem si nožem udělal hlubokou ránu do ukazováčku. Will okamžitě vypnul sporák a podíval se na mě. "Ošetříme to, kde máš náplasti?" 
Ukázal jsem na poličku v obýváku a nechal si ji od něj nalepit. Zvedl jsem k němu pohled. Byl blízko. Vlasy mu padaly do obličeje kvůli tomu, jak se díval dolů na můj prst. Vypadal zábavně, když se soustředil. Zasmál jsem se. "Nemusíš se tvářit tak vážně, jen jsem se řízl," řekl jsem.
Podíval se na mě a usmál se. "Nevadí. I do malé rány něco můžeš chytit. Pojď pomůžu ti i s tím krájením," zakřenil se. On si mě snad dobírá, že neumím ani krájet!
Postavil jsem se zamračeně k lince a vzal do ruky nůž. Will se postavil za mě, vzal mi ruce a pomáhal krájet.
Rázem jsem zrudl, protože byl tak blízko a ruce měl na těch mých. Srdce mi začalo tlouct. Fajn. Takže už to vím zřejmě jistě. Zamiloval jsem se.