I was blind [Yaoi]

Kapitola 15

Staral jsem se o Willa dalších pár dní. Pokaždé jsem se mu ale radši vyhýbal a nebyl mu tak blízko. Byl jsem zmatený stále z toho polibku. Nechápal jsem, proč to udělal. A hlavně jsem nechápal ani své pocity. Proč se mi to sakra líbilo a nechal jsem se? Bude si to Will pamatovat? 
Po pár dnech se už probudil. Bez horečky či náznaku zvýšené teploty. A dokonce nebyl ani mimo.
Zrovna jsem mu přinášel čaj. Podíval se na mě a usmál se. 
"To se o mě pořád ještě staráš?" Zeptal se.
Kývl jsem a pousmál se. Trochu mě překvapilo, že je v pohodě. Hlavně jsem byl rád, protože pokaždé, když byl mimo jsem nevěděl, co mám dělat. Podal jsem mu hrnek a posadil se k němu. Trochu jsem zrůžověl, když jsem si vzpomněl, co před pár dny udělal. Bál jsem se ho zeptat, zda na to má vzpomínky.
"Děkuju. Jak dlouho jsem byl v tahu?" Zeptal se a pohlédl na mě.
"Asi... týden? Možno týden a půl?" Zamyslel jsem se. Bylo to celkem dost. 
Will překvapeně zamrkal. "To jsem tě otravoval tak dlouho? Promiň, pamatuju si jen útržky z nějakých dní, takže jsem myslel, že jsem tu tak 3-4 dny..." Usrkl si čaje. 
"V pohodě, nijak jsi mě neobtěžoval. Byl jsem rád za společnost. Mimochodem, j-jaké dny si přesně pamatuješ? Nebo teda respektive, c-co z těch dní si pamatuješ..?" Začal jsem být zase v rozpacích. Čekal jsem na odpověď. Jenže, choval se normálně, takže zřejmě pusu si nepamatoval. Ale ještě jsem to nevěděl jistě. 
"No... Párkrát, když jsi mi měnil hadřík. Potom, když jsem se šel osprchovat. Trochu si pamatuju, když jsi mi přinesl rizoto, ale to je asi všechno."
Oddychl jsem si, ale zároveň cítil, že by mi vlastně nevadilo, kdyby si to pamatoval. Aspoň bych se zeptal, co to znamenalo. Přece nepolíbím jen tak nějakýho kluka, když jsem mimo. No, možná, já bych to udělal, ale Will?
"Proč se ptáš?" Ozval se. Byl jsem zamyšlený, takže jsem sebou lehce škubl a zvedl hlavu.
"J-jen tak..." zamumlal jsem. Will zvedl obočí. 
"Nemyslím si, že jen tak. Udělal jsem něco?" 
Zakroutil jsem prudce hlavou. "N-ne," zčervenal jsem. 
"Fakt?"
Super, takže teď jsem se prozradil. Pitomé červené tváře! Splašeně jsem zakroutil hlavou. "F-fakt," sklopil jsem pohled. 
"Nevěřím. Co jsem udělal?" Zeptal se znovu, trochu starostlivě. Položil čaj na stoleček vedle postele a sklonil se ke mně. Podíval jsem se na něj a trochu se odtáhl. 
"Co jsem teda udělal?" zeptal se. 
Zrudl jsem ještě víc a semkl rty. Přejel jsem si po nich prstem a podíval se zpět na Willa, který zmateně zamrkal. 
"Počkej. Já... Tě políbil?" zvedl obočí. 
Znovu jsem zrudl a kývl. "Trochu," zašeptal jsem. 
Will se plácl do čela. "Promiň. Nepamatuju si to. Muselo to být hrozný." prohrábl si vlasy a zamračil se. 
Zakroutil jsem hlavou. "N-ne, nebylo!" bránil jsem ho. Pak mi došlo, co jsem vypustil z úst a rychle si je zakryl. "T-teda... N-ne zas tak hrozný," vysvětlil jsem, ale stále to znělo divně. Radši budu už mlčet nebo to ještě zhorším. "Jdu udělat oběd!" Rychle jsem vstal a zmizel do kuchyně. Bože... Co jsem to zase udělal?! Bouchl jsem hlavou do linky a zamračil se. Sakra, teď si bude myslet, že se mi ta pusa líbila. A že jsem možná do něj zamilovaný.
Pak jsem se zamyslel. A není to snad pravda? Necítím k němu něco? 
Začal jsem znovu mlátit do linky. Ne, ne, ne! Nic k němu necítím. Nejsem do něj zamilovaný či tak. 
Jenže... Já se dokážu zamilovat lehce. Zvlášť po tom, co on udělal.