I was blind [Yaoi]

Kapitola 5

Večer jsem se díval na horor. Teta pracovala až do rána a měla to z práce dost daleko domů, takže když toho bylo hodně, přespávala u kamarádky. Takhle to u nás chodilo skoro pořád, takže to bylo jako kdybych bydlel sám. Jen občas mě teta chodila zkontrolovat.
Někdy se mi to líbilo, ale zrovna teď jsem litoval toho, že jsem se vůbec koukal na horor, když jsem tu tak sám.
Šel jsem si tedy dát koupel a kolem půlnoci si šel lehnout.
Ale po chvilce jsem se vzbudil. Slyšel jsem divný zvuky, stíny v mém pokoji mi připadaly dost děsivý a každou chvíli se mi svíral hrudník, takže jsem měl pocit, jako bych se dusil. Vstal jsem a s rozklepanými koleny se vydal do kuchyně, kde jsem si natočil pití a snažil se trochu uklidnit, jenže to nešlo. Bál jsem se tu a začal dostávat panický záchvat.
Nevím, co mě to napadlo, ale prostě jsem otevřel vchodové dveře, zamkl a vydal se chodbou v šortkách a tričku k vedlejšímu bytu.
Napadlo mě, jak mi ten kluk z minula nabídl, ať se zastavím kdy chci. Takže jsem teď zaklepal a doufal, že mi otevře. A naštěstí taky otevřel. Na sobě měl jen pyžamové trenky, vlasy měl do všech stran a tmavě hnědé oči měl rozespalé.
"Ježiši promiň, nechtěl jsem tě vzbudit," omluvil jsem se a vydal se raději zpátky ke svým dveřím od bytu. Jenže soused mě chytl za límec od trika a táhl do svého bytu. Zavřel dveře a otočil se na mě. "Když už jsi mě vzbudil, chci vědět proč."
Bez ohledu na to, že tu jsem, vešel do jedné z místností a pak vykoukl. "Budeš tam jen stát nebo půjdeš dál?"
Zul jsem si tedy bačkory a vešel za ním do kuchyně. Měl ji hezky zařízenou v takovém útulném stylu. Otočil jsem zrak k mikrovlnce, která ukazovala hodiny a málem se zadusil. Dvě hodiny ráno? Sakra! Jak mu mám vysvětlit, že jsem u něj ve dvě hodiny jen kvůli tomu, že jsem se bál pitomého filmu?
"Čaj?" Otočil se na mě. Oči už měl opět rozkoukané a vlasy mu samy slehly do jeho ptačího hnízda.
"D-díky," sklopil jsem zrak. Chlapec položil na stůl dva hrnky a posadil se naproti mně. "Takže... Co tu děláš?" Spustil na mě. Napil jsem se a hledal něco, co mu říct.
"No... Eh... Víš, že nevím tvé jméno? Nevím jak ti říkat," řekl jsem nakonec bez odpovědi.
"Jsem William, můžeš mi říkat Will. A ty se jmenuješ?"
"Christopher, ale říkej mi Chris." Byl jsem tak rád, že jsem odvedl řeč jinam.
Will se usmál a přejel mě pohledem. "Fajn, a teď mi řekni, co tu děláš, Chrisi."
Tak ne no... Určitě tušil, že chci odvést pozornost. "No já... Jen jsem se nudil, tak jsem si řekl, že tě můžu navštívit," zalhal jsem. Neuměl jsem lhát.
"Ve dvě hodiny ráno?" Povytáhl jedno obočí.
"No jo. Heh. Jsem takový noční tvor," podrbal jsem se ve vlasech.
"Jasně... Takže ses vůbec nebál z toho hororu, na který jsi koukal?" Uchechtl se.
"Co? Jak to víš?"
Že by stalker?