I was blind [Yaoi]

Kapitola 18

Myslel jsem, že se odtáhne, možná bude vyjeveně stát a ptát se, co to mělo znamenat a nebo prostě odejde a totálně se na mě vykašle, ale on se do toho polibku zapojil! 
Myslel jsem, že umřu radostí. Cítil jsem motýlky v břiše. Jeho rty byly tak nepopsatelně chutné...
Po chvilce jsem se odtáhl a díval se do země. Celkem dost jsem se styděl. Já ho fakt políbil!
Nemohl jsem se přestat culit. 
"Takže se ti líbím?" ozval se Will a já k němu konečně zvedl pohled. 
"Řekněme..." zašeptal jsem. Nebudu lhát, prostě mu řeknu pravdu.
Slyšel jsem, jak si oddychl. Překvapeně jsem zamrkal. 
"Myslel jsem, že jsi říkal, že by ses nikdy do nikoho krom Lucase zamilovat nemohl," řekl a prohrábl si vlasy.
Semkl jsem rty. Jo, kvůli tomu taky na mě minule zvedl hlas. "To jsem říkal, protože jsem si to předtím myslel. Počkat... A já? Líbím se já tobě?" zeptal jsem se zvědavě. Kdybych se mu nelíbil, tak se do toho polibku nezapojí, nebo ne?
Ušklíbl se na mě. "Řekněme," zopakoval po mně. 
Zrůžověl jsem. "Fakt? Jak, kdy a proč?" přece by byla blbost, aby se někdo jako on zamiloval do někoho jako jsem já.
"Nevím, líbil ses mi už déle. Zřejmě od doby, co jsem tě poprvé potkal," odpověděl. 
Oči se mi rozzářily. "Fakt?" odvětil jsem znovu a skočil mu kolem krku. Měl jsem nehoráznou radost. Konečně se našel někdo, komu se líbím.
Will zavrávoral a spadl na zem. Já samozřejmě letěl s ním. 
"Promiň!" vyjekl jsem a posadil se na něm. 
Will ke mně zvedl pohled a pousmál se. "Jdeš na to nějak rychle," ušklíbl se. 
Cítil jsem, jak se mi krev hrne do tváří. "P-Pitomče! Shodil jsem tě omylem," zabručel jsem, ale stále se z něj nezvedal.
"Nechceš teda slézt, ať se můžu zvednout?" zakřenil se. Zkřížil jsem ruce na prsou a zakroutil hlavou. 
"Ne, mně se hezky sedí," zvolal jsem.
"To je fajn, ale zem moc pohodlná není." pomalu se posadil, ale já mu na klíně seděl pořád. 
"Hm... Takže co teď, když se oba máme rádi víc než jako kamarádi? Nikdy jsem to nezažil, takže nevím, co bychom měli dělat," zamumlal jsem a položil si hlavu na jeho hruď. "To spolu jako chodíme?"
"Pokud chceš... Já bych to klidně bral," usmál se Will a objal mě okolo pasu. 
"A to budeme dělat pořád 'ty věci,' jakože líbat se a objímat?"
"Taky," řekl a políbil mě na čelo. Cítil jsem, jak se znovu zbarvuju.
"A... I 'tamto'?" zakoktal jsem se a zvedl k němu pohled. Chvíli jsme se dívali do očí. Prolétla mi hlavou myšlenka s mou bujnou představou a rázem jsem celý totálně zrudl. Will na tom nebyl nijak odlišně. Viděl jsem ho poprvé takhle zrudnout. Určitě si představil to samé.
"N-na co myslíš ty úchyle?!" vyjekl jsem a praštil ho trochu do ramene. 
"Já? To tys zrudl jako rajče první!" bránil se a uhnul pohledem. "No... Ale možná i to můžeme dělat," zašeptal.
Zrudl jsem snad ještě víc. "Fajn," řekl jsem tiše. "Tak to můžeme zkusit."
"Cože? Teď?" Will překvapeně zamrkal. "Není to moc rychlý?"
Zakroutil jsem hlavou. "Já jsem v pohodě, ale jestli to nechceš dělat, nemusíme," ozval jsem se. Sakra, strašně mě tohle téma přivádělo do rozpaků. 
"Není to tak, že bych nechtěl, ale myslel jsem si, že bych na tebe tlačil, kdybych to navrhl."
Zvedl jsem k němu pohled a pousmál se. Zakroutil jsem hlavou. "Já to chci," zašeptal jsem, vzal ho okolo krku a políbil. Sakra, až teď jsem si uvědomil, co jsem to vlastně vypustil z úst. 
Oplatil mi polibek a zasmál se. "Fajn, tak v tom případě jsme dohodnutí." Will vstal i se mnou a přehodil si mě přes rameno jako bych byl nějaká lehounká taška.
"H-hej! Co to děláš?" zeptal jsem se a držel se jeho trika, abych nespadl. 
"Už jsem ti jednou říkal, že ta zem je nepohodlná," vysvětlil a zamířil ke mně do pokoje. Takže moje poprvé bude u mě v pokoji! Pokaždý, když tam budu spát, tak si na to vzpomenu...
Znovu jsem zrudl a uculil se. Ne, že by mi to vadilo.

Gome, že jsem se zdržela. Pokračování mělo vyjít už dávno, ale já neměla čas a opět ani nápady x( Jak tak přemýšlím, tak pokaždé, když je škola, nemám čas a ani fantazii... Škola je zlo, ZLOO!! :C :D
Příští díl už zřejmě bude konečný...