I was blind [Yaoi]

Kapitola 13

Vstal jsem okolo poledne. Rozlámaný z toho nepoužívatelného gauče jsem se vydal do kuchyně uvařit Willovi čaj. Převlékl jsem se do každodenního oblečení a šel ho omrknout. Stále spal. Sáhl jsem mu na čelo. Vypadalo to, že teplota trochu ustala. Oddechl jsem si a vydal se zpět do kuchyně čaj zalít vodou. Udělal jsem ranní hygienu a odnesl mu hrnek do pokoje. Položil jsem ho na stoleček vedle postele a skočil namočit Willovi hadřík, který jsem mu poté vložil zpět na hlavu. Will se zamračil a otevřel oči. Asi ho ten chlad vzbudil. Trochu zmateně se na mě podíval a pak se rozhlédl po mém pokoji.
"Dobré ráno," pousmál jsem se. Posadil jsem se vedle něj na postel a podíval se na něj.
"Z čeho ses tak přepracoval?" zeptal jsem se, když už byl trochu při smyslech. Chtěl se posadit, ale já mu to zatrhl.
"Lež, musíš být zdravý," napomenul jsem ho.
Povzdechl si a prohlédl si mě.
"Promiň, nechci ti přidělávat starosti," řekl. Hlas už měl silnější než včera. Zakroutil jsem hlavou. "Žádný starosti mi nepřiděláváš... Jen, když už jsi vzhůru, bych se tě chtěl na něco zeptat." začal jsem si hrát se svými prsty. "Um, jsi můj kamarád, ale nic o tobě nevím... Víš, jaký jsem měl strach, když jsi omdlel?" zeptal jsem se. Rozšířily se mu oči a usmál se. Rozcuchal mi vlasy.
"Jsem v pořádku. Jen jsem nespal pár dní. Pracoval jsem v práci pozdě do noci," pokrčil rameny. "Párkrát se mi to stane. Jsem workoholik, takže to je u mě normální."
Podíval jsem se na něj. "A dál?" Zeptal jsem se.
"Co dál?"
Semkl jsem rty. "Řekni mi něco o sobě... Vůbec nic nevím. Jako tvůj kamarád chci něco vědět! Ty o mně toho dost víš, ale já o tobě nic."
Will se pousmál a i přes moje zákazy se posadil. "No... Nevím, co bych ti měl říct."
"Všechno," vydechl jsem.
"Fajn. Jmenuju se William Ambrose. Je mi 19 let a měřím Metr osmdesát pět. Moje nejoblíbenější číslo je 7, barva modrá. Miluju kuřecí kari s rýží a k pití nejčastěji jahodový džus, stačí?" zasmál se.
"Ne. Chci toho vědět víc!" Vyjekl jsem a pousmál se. Kdybych byl pes, už bych určitě vrtěl ocáskem radostí, že konečně o něm vím něco nového. "Mimochodem, ty jsi vyrostl? Neměřil jsi metr osmdesát tři?" Zeptal jsem se.
"Zajímavý, že si pamatuješ mou výšku," uculil se.
Zrudl jsem a ani nevím proč.
"Samozřejmě, pamatuju si informace o svých přátelích," zabručel jsem.
"Tak co bys chtěl ještě slyšet?"
"Tak třeba proč bydlíš sám, kde pracuješ a tak," pokrčil jsem rameny.
Prohrábl si zpocené vlasy a kývl. "Pracuju v jedné restauraci jako pomocný kuchař. Někdy pracuju i nonstop, zaskakuju za kuchaře, nebo chodím na brigády. A sám bydlím, protože už jako malý jsem vyrůstal v děcáku. Samozřejmě po dovršení mých osmnáctin jsem se odstěhoval. Ale stále mám rád své bývalé vychovatelky. Jsou to dobrý ženský."
Překvapeně jsem zamrkal. Děcák? To jsem třeba nevěděl, přesto, že je to dost důležitá informace.
"Spokojen?" Podíval se na mě a zvedl obočí. Sklopil jsem pohled.
"Promiň, neměl jsem se vyptávat..."
Pokrčil rameny. "Je to v pohodě. Ty taky přeci žiješ s tetou a řekl jsi mi proč. Navíc, pokud jsi o mně něco chtěl vědět, tohle byla jedna z nejhlavnějších informací. Nevadí mi to, zvykl jsem si," ušklíbl se.
Vstal jsem a podal mu čaj. "Dobře, už žádné vyptávání. Teď pij a lež, ať ti je zase dobře," pousmál jsem se.

Yo ^^ Tak je tu další díl :D Tentokrát takový seznamovací, ať alespoň o Willovi něco víte :)
Tenhle díl bych chtěla věnovat Metince, která mi stále říkala, ať už to sem konečně hodím xD Tak si to užij :D