I was blind [Yaoi]

Kapitola 12

Seděl jsem v čekárně v nemocnici a čekal, než se něco o Willovi dozvím. Z pokoje najednou vyšla sestřička s deskami v ruce, ve kterých měla napsané různé informace a usmála se na mě.
"Vy jste jeho přítel?" Zeptala se.
Kývl jsem a vstal z křesla. "Je Will v pohodě?" podíval jsem se na ní.
Její úsměv se víc rozšířil. "Naprosto, jen má vyšší teplotu. Zřejmě z přepracování." mrkla se do papírů a pak znovu na mě. "Pokud jste jeho přítel, mohl byste se o něj postarat, dokud se neuzdraví? Nemůžeme kontaktovat jeho rodiče a sám by to doma určitě nezvládl," řekla.
"Samozřejmě," souhlasil jsem hned. Až teď mi došlo, jak toho o Willovi málo vím. Co dělal, že se přepracoval? A co dělají jeho rodiče, že se ani neozvou, když je jejich syn v takovém stavu?
"To byste byl moc hodný. Zatím můžete jít domů, my vám pak zavoláme až se probudí, abyste si pro něj přijel, stačí jen když nám sem napíšete telefonní čís-" přisunula ke mně desky s papírem, ale já jí přerušil. 
"V pořádku, zůstanu tu," zvolal jsem.
"Opravdu?" Zvedla obočí, ale znovu se usmála. "Dobře." kývla nakonec a znovu zmizela v pokoji. Svalil jsem se zpět na křeslo a zabořil se do něj. Měl jsem potřebu tu zůstat. Potřeboval jsem se mu omluvit za svou hrubost minule. 
Dumal jsem v myšlenkách a skoro i usnul, dokud nevyšla sestřička znovu z pokoje. Vedle ní stál Will. Celý bledý a slabý, ale držel se. Vzal jsem ho okolo zad a podíval se na něj. Vypadal trochu zaskočeně, co tu dělám, ale zřejmě byl trochu mimo a moc unavený na to, aby se mě na něco ptal. 
"Nechte ho odpočinout a postarejte se o něj prosím. Dejte mu Ibuprofen a měňte studený obklad na čele. Myslím, že za pár dní bude v pořádku. Je to jen nějaká přeháňka," kývla na mě sestra a zmizela. 
"Jdeme domů," zvolal jsem na Willa.
Domů jsme si vzali taxíka, aby mu nebylo cestou ještě hůř. Seděl jsem vepředu, on vzadu a vypadalo to, že každou chvíli usne. 
Hned, jak jsme dorazili domů, jsem ho vzal k nám. Teta nebyla jako vždy doma a u něj v bytě bych se nevyznal. Tady mám hned vše po ruce a vím co a jak. Svlékl jsem Willa jen do trička a spodního prádla a položil ho do své postele. Jemu bylo fuk, kde je, hlavně, že mohl konečně spát. 
Překryl jsem ho, nechal otevřené dveře a vydal se namočit nějakou utěrku, kterou jsem mu pak přiložil na čelo. Trochu sebou cukl. Bylo to asi moc studené. Ale aspoň mu to pomůže. Sedl jsem si vedle jeho boku a díval se na něj. Měl zavřené oči, ztěžka dýchal a tváře se mu pomalu barvily do rudé. Bál jsem se o něj, přesto, že to byla jen obyčejná horečka. Pohladil jsem ho po tváři a leknutím nadskočil, když mě za tu ruku slabě chytl.
"W-Wille? Měl bys spát..." Zašeptal jsem. 
Pomalu otevřel oči a pousmál se.
"Jak to dopadlo s Lucasem?" zeptal se tiše. To je idiot. Má horečky, ale zajímá se o to, jestli jsem to dal s Lucasem do pořádku. Usmál jsem se. "Je to v pohodě. Jsme zase kamarádi," odpověděl jsem. Úsměv se mu rozšířil a znovu zavřel oči.
"To jsem rád," zamumlal a spadl do tvrdého spánku. 

Moc se omlouvám, že jsem dlouho nevydala žádné pokračování. Ale prostě jsem měla trochu naspěch- Škola, společnost, (Anime :D ), takže jsem neměla žádný čas a ani nápady... Ale pokračování je zase tu :D Snad se líbilo ^^