Magic Werewolf 2 ✔

3. Hurá do 'práce'!

"Takže Kiro, ty jsi se přestěhovala jsem do toho největšího zapadákova a se svými rodiči a tvůj táta bude učit tady na téhle škole." zeptala se Lydie.

"Ano" odpověděla prostě ale byla trochu v rozpacích. To nevím proč.

"A nechtěli by jste dneska někam zajít?" zeptal se po chvíli Stiles, všichni přikývli.

"A ty nejsi vyjímkou Kiro!" řekl se vztyčeným ukazováčkem Stiles. Kira se nervózně usmála.

"Tak dneska u mě? Třeba v 6?" zeptal se Liam. Jenom jsme přikývli.

***

Šli jsme domů a já jsem šla jak jinak než s Liamem, v ruku v ruce jsme šli ale někdo za námi běžel, oba naráz jsme se otočili. Kira!
Zastavili jsme se abychom na ní mohli počkat.

"Ahojte, můžu jít s vámi koukám že jdete stejným směrem jako já." zeptala se mile a usmívala se od ucha k uchu.

"Jasně, budeme moc rádi." řekla jsem a uslyšela jak si Liam odfrknul, asi čekal že budeme sami. Nenee chlape nenee.. Dloubla jsem loktem do Liama.

"Jo jasně pojď s námi" řekl dost falešně, tentokrát jsem si odfrkla já. Jak tohle na něm nenávidím!

Po cestě domů jsme si povídali s Kirou teda spíš jenom já o všem možným třeba kde bydlela dřív a  tak. No když jsme byli uličku před Liamovým domem tak Kira odbočila na druhou stranu kde stála obrovská vila.

"Koukám že jste docela při penězích" řekl docela zaskočeně Liam to mě dost překvapilo, protože to skoro vyznělo jako závist.

"Liame Dunbare! Ty závidíš!" vykřikla jsem a měla pusu do ó. On se vzpamatoval a hned musel argumentovat!

"Možná tak sobě." řekl a přitáhl si mě k sobě a dal mi pusu na nos.

"No tak já teda jdu a.... počkej já nevím kde bydlíš!" křikla na nás Kira, já jsem se plácla do čela že jsem jí nedala číslo.

"Tak počkej já ti dám moje číslo" řekla jsem a když jsem se otáčela tak jsem málem zakopla a spadla. Ale udržela jsem se. Liam zadržoval svůj smích, div se nestal rajčetem jak byl červený. Ale Kira na mě koukala.

"Není ti nic?" zeptala se pohotově, já jsem se uchechtla.

"Není. Tak a tady to je" řekla jsem a napsala jí mojí číslo na ruku.

"Tak se měj a pak mi zavolej!" křikla jsem na Kiru z dálky.

Ona jenom zamávala a zašlo do té luxusní vily.

"Nevěřila bych že zrovna ty budeš závidět." řekla jsem dost nevěřícně a koukala pořád před sebe.

"A já bych zase nevěřil že zakopneš a vlastní nohu." řekl se smíchem. Já jsem ho bouchla do ramene.

"Víš jak ten kámen byl velký? Hodně jenom si ho prostě neviděl jak si závistivě koukla na tu vilu" řekla jsem docela namíchnutě.

"Eli mám takový pocit že budeš potřebovat brýle a nebo aby ti nějaký specialista řekl že noha je tvoje noha a né kámen.." řekl a objal mě kolem pasu. Ach bože tohle mě vždycky uklidňovalo.

"Já žádného specialistu nepotřebuji.." řekla jsem na oko naštvaně. On se zasmál a dal mi pusu do vlasů.

"Já vím." zašeptal mi do vlasů..

***

"Jo. Dobře tak já tam za půl hodiny budu. Jo jasně tam. Tak za půl hodiny. Čauky." dotelefonovala jsem s Kirou. Takže za půl hodiny u jejího baráku.