Magic Werewolf 2 ✔

22. Vyhýbání? Fajn...

Vydám se směrem k Liamovi a hlavou se mi honí tolik otázek na které neznám odpověď. Co se to stalo, že by si Allison vzpomněla? 

Co jí vlastně udělal ten Daniel? Říkala že jsme jí nechali zemřít. Ale to mi jsme neudělali! Zabila jí běžná nemoc.. Rakovina. Rakovina je svinstvo na který umírá tolika lidí.
Když řekla že jsme jí nechali zemřít tak jí musel Daniel něco udělat s myslí aby si tohle myslela a mám takový pocit že mu i věří..

"Jsem tu!" křikl jsem z předsíně a zul si boty.. Když jsem došel do obýváku tak tam ležel rozvalený Liam který se drží za břicho a z těžka oddychuje..

"Boha, co se stalo?" zeptal jsem se a přiběhl k pohovce ale hned jsem pochopil co se stalo. Nutela která tu byla před týdnem ještě nenačatá, byla teď prázdná...

"No to si ze mě Liame střílíš, jak si tohle zvládl?" řekl jsem a v ruce držel Nutelu kterou jsem i otevřel abych si to ověřil. Ona fakt byla prázdná. Podíval jsem se na Liama který měl zavřený oči..

"Ty si hovado.." řekl jsem a odešel do kuchyně kde seděla Eli s Maliou.. A probírali Dereka.. Sedl jsem si k nim.

"Ahoj" pozdravil jsem je a ony mě a hned po tom zase rozebírali co s ním udělají, že neví jak to napraví Deaton na tom pracuje ale zatím prý na nic nepřišel.  Ale mě teď Derek nějak moc nezajímal pořád jsem přemýšlel jestli jim mám říct o Allison nebo ne. 
Byl jsem fakticky mimo. Nakonec jsem se tedy rozhodl to neříkat že těch problému máme všichni až nad hlavu a ještě k tomu Allison o který vím jenom já.

Vložil jsem si hlavu do dlaní, vždyť ona je beta, vlkodlak bude se měnit každý úplněk a bude prožívat všechno..

"Isaacu, co myslíš?" zeptala se mě Eli a já neměl ponětí na co se mě to ptala.

"Co?" zeptal jsem se a koukal na Eli ale myšlenky mi pořád utíkali k Allison.. Eli si povzdechla.

"Myslíš že bychom měli jet zpět do Mexica a prohlédnout ten kostel?" zeptala se a já se nad tím zamyslel..

"Jo, myslím že by to nebylo od věci.." řekl jsem.

"Ale nejdříve zajdeme za Deatonem jestli na něco nepřišel.." přidala Malia a já i Eli jsme přikývli..

"Tak by jsme tam mohli příští víkend když Deaton na nic nepřijde, školní docházku musíme plnit pořád.." zdůraznila Eli a já s Maliou si povzdechli..

"Je docela pozdě měli by jste jít ale Isaacu? Pomohl by si mi prosím s Liamem do ložnice, sama ho tam asi nedotáhnu a on se tam sám nedostane.." zeptala se mě Eli a koukla se na spícího Liama. Musel jsem protočit očima, protože vypadá trochu jako opilec..

"Jo, jasně pomůžu ti s tím žroutem, všeho co tu je.." řekl jsem a oba se zasmáli..

Z pohledu Malie

Zapadla jsem do měkoučkých peřin ale problém byl ten že jsem nechtěla spát.. No né že bych nechtěla já nemohla..

Pořád jsem myslela na Lea a jak se k němu mám chovat. Bude nejlepší když s ním nebudu mluvit a vyhýbat se mu protože kdyby se ke mě jenom přiblížil tak bych se neudržela a udělala bych scénu na kterou nezapomene nikdo...

***

Nějak se mi včera podařilo usnout asi kolem 11 hodin ale jinak dobrý.  Zvedla jsem se z postele a jakmile se má chodidla dotkla studené podlahy tak jsem zase lehla do postele.
Nechce se mi zvedat protože ta podlaha je studená a já bych mohla prochladnout...

"Ne Malie! Ty jenom nechceš dneska do školy kvůli Leovi!" křičela na mě moje podvědomí a jak jinak mělo pravdu! Ostatně jako vždycky..

Nakonec jsem se tedy zvedla a došla před zrcadlo.. Jo jde poznat že jsem usnula až v 11 hodin, kruhy pod očima a bledou tvář vypadala jsem jako zombie. 
Povzdechla jsem si a pláchla si obličej ledovou vodou. Pak si vzala ze skříně volný modrý svetřík a k tomu kraťasy..
Originalita sama o sobě.

 **

Když jsem dorazila ke své skříňce tak jsem se kolem sebe rozhlížela jestli tu je někde Leo zatím jsem ho neviděla což je velmi dobré znamení.

Zavřela jsem skříňku a když jsem se podívala na konec chodby tak zrovna vešel dovnitř a jeho pohled zakotvil mým směrem ale já rychle dá se říct že utekla protože se ve mě krev pomalu ale jistě začala vařit.
Musím se mu vyhýbat. Protože bych tu scénu ztropit vážně nechtěla.

"Mal!" křikl na mě něčí hlas z chodby.. Ne, prosím že tohle jsou jenom halucinace.. Že na mě teď právě nevolal Leův hlas.

Otočila jsem se za jeho hlasem a přesvědčila se že tohle není halucinace. Nýbrž realita.

Rozhlédla jsem se kolem sebe protože Leo se ke mě blížil.. Jediná úniková cesta byli záchody. Bože děkuji alespoň teď mi pomůžou.

 Zalezla jsem tam co nejrychleji jsem mohla, u zrcadla stála Lyd. 

"Ahoj Lydie." řekla jsem a vyrušila jí při upravování rtěnky.

"Ahoj!" řekla ale pak se zamračila. A já tím pádem taky. 

"Co se děje?" zeptala se Lydie a přešla ke mě. Chytla mě za ramena a zadívala se mi do očí. Já si povzdechla a vysvětlila.

"Víš jak je to s tím Leem ne? No tak já se mu snažím vyhýbat a proto jsem sem vpadla jako neřízená střela protože se mu vyhýbám, protože kdyby se ke mě přiblížil tak bych asi byla za největší hysterku na škole..." dokončila jsem svůj monolog a můžu říct že mi pomohlo to takhle někomu říct protože teď se cítím alespoň trochu uvolněně..

 "Aha, no tak já ti pomůžu dneska se od tebe ani nehnu.." řekl a zahákla si svou ruku s tou mou.. Já se na ní usmála a společně jsme vyšli ze záchodů..

Z pohledu Lea

"Víš jak je to s tím Leem ne? No tak já se mu snažím vyhýbat a proto.." dál jsem to slyšet nepotřeboval, chce se mi vyhýbat? Fajn. Tak se mi vyhýbej.
Nevím co jsem provedl ale jsem se jistý že to dřív nebo později zjistím...

PŘEČÍST!

Ahojte! Chtěla jsem vám říct jestli někdo kouká na TVD tak si může přečíst mojí novou story. Najdete jí na mém profilu :))
Aj láf jů! :3 :*
*Eni*