Magic Werewolf 2 ✔

11. Mexico!

Z pohledu Kiry

Když jsem přišla domů tak jsem si nebyla jistá jestli mi rodiče povolí jet takhle daleko od domova..
Ano jsem tady teprve 2 týdny a už tomu tady říkám domov..

Před dveřmi jsem si povzdechla.
Nestresuj se! říkalo něco ve mě. Asi to co mi to říkalo mělo pravdu proč se stresovat? Pro nic protože rodiče jsou velmi ochotní mi dovolit do Mexica! Který je odtud nějakých pár set možná tisíce kilometrů. To bude v pohodě.

Otevřela jsem dveře.

"Jsem doma!" křikla jsem na celý dům.

"Neřvi jsme tady!" řekla s klidem mamka která seděla na pohovce a četla si noviny. Tak teď se zeptám vypadá to že je v klidu. Šla jsem si sednout na gauč k mamce.

"No ehmmm. Mami?" zeptala jsem se opatrně.

"Hmmm?" řekla a pořád koukala do novin.

"No tak jako mě ne jako mě jako nějak tak všechny napadlo... no jako že bychom se jeli podívat do Mexica?" zeptala jsem se dost trhaně a mlela jsem naprostý hovadiny..

Mamka pořád koukala do novin, nic neříkala asi další 2 minuty ale po chvíli konečně promluvila.

"Kiro to je dobrý nápad alespoň se seznámíš se svými přáteli!" řekla radostně mamka, což jsem se dost divila protože mi někdy nedovolila jít ani do města než jsme se přestěhovali.

"D...dobře tak já si du zabalit vyrážíme totiž za dvě hodiny" řekla jsem rychle a stejně tak jsem zalezla do pokoje.
Oddychla jsem si a šla pro tašku do které jsem dala nejnutnější věci. Věci na převlečení, hygienu a katanu chtěla bych tam někde konečně trénovat.

**

Po hodině jsem si zabalila takovou mini tašku na dva dny maximálně a mohla jsem se poplácat po rameni protože jsem to tam naskládala, většinou tak jenom to oblečení naházím a jdu!

Sešla jsem schody.

"No tak já jdu, telefon mám k dispozici! Takže zavolám jakmile dojedeme." řekla jsem mamce která pořád seděla na pohovce.

"Dobře dávej na sebe pozor!" řekla a šla mě obejmout, když mě pustila tak jsem si nazula kecky a vyrazila.

***

Když jsem dorazila tak tam všichni byli.

"Ahojte!" pozdravila všechny a oni mi pozdrav opětovali.

Když jsem dorazila tak bylo půl třetí jsem si docela pohnula..

"Nechcete vyrazit už teď?" zeptal se Aiden.

"Taky že jo!" řekl trochu nabroušeně Stiles. Stiles moc nemusí Aidena a Ethana. Spíš Aidena protože chodí s jeho životní láskou teda takhle nějak mi to vysvětlila Eli.

"Ehmmm jak se naskládáme do mého Jeepu?!" zeptal se se strachem v hlase Stiles. Asi si myslel že pojedeme na střeše nebo co?

"Kdo říkal že pojedeme Jeepem?" zeptala se Lydie a vytáhla klíčky od auta respektive od auta její mámy která má fakt luxusní auto a dost velký...

Stiles si odfrkl a založil si ruce na hrudi. Vypadal jako malej.

"No tak kufry do auta!" řekla Lydie a stoupla si.

**

Když kluci všechno naskládali do kufru tak jsme si posedali do auta.

"Počkat? Kde je Ethan?" zeptala se Lydie.

"Aidne? Kde máš bráchu?" zeptala se znovu a koukla se při tom na Aidena. Ten jenom pokrčil rameny.

"To kdybych věděl.." řekl a pak si sedl do auta.

"Zase bude někde z Greenbergem..." řekl Stiles.

"Nejspíš" přitakala jsem.

Sesedali jsme si tak že řídila Lydie a vedle jsem seděla kupodivu já..

A za námi seděla Eli vedle Liama a vedle Liama Isaac.

A v další řadě za nimi Malia, Aiden a Scott. A Stiles seděl namáčklý mezi Maliou a Aidenem vypadal dost komicky ale vešel se.

Nikdo si nestěžoval.

Než jsme vyjeli tak se Eli zeptala.

"Doufám že jste byli na záchodě!" řekla se smíchem.

"Proč?" zeptal se jak jinak než Stiles.

"Protože nezastavuji!" řekla Lydie a vyjela. Stiles polkl asi nebyl, chudák...

***

Po hodině co jedeme si povídáme jaký to tam bude a co budeme dělat, kam se půjdeme podívat atd...

"Kdy už tam budeme?" zeptal se ne netrpělivě spíš vystresovaně.

"Ááááá na Stilese leze sraní!" vykřikl Isaac a my se začali smát.

"To není vtipný!" okřikl nás Stiles ale to u nás vyvolalo ještě větší výbuch smíchu.

***

Když jsme dojeli na nějakou pouštní cestu tak jsme zastavili protože Stiles nás tam strašil že vybuchne a vymaluje to tam na hnědo...
Nechutný....

Stiles vyletěl jako střela a někam daleko odkud nebude cítit ten smrad až sem. Malia stála opodál a koukala do dálky jakoby něco hledala.

"Malio! Co hledáš?" zavolala jsem na ní. Ta jenom zvedla ukazováček tak abychom ho viděli.

"Co?" šeptla jsem pro sebe. Nevím co se děje. Po chvíli dala prst i s rukou dolů, a zařvala pak se rozeběhla někam do tmy..

"Malio!" křikl za ní Scott. A běžel za ní. Když jsem chtěla taky vyběhnou tak mě Eli chytla za zápěstí.

"Počkej chvíli." řekla a pak mě pustila. Po chvíli se vrátili a Scott měl v rameni šíp.

"No to mě podrž!" řekla jsem a běžela k nim. Chytla jsem Scotta z druhé strany a dovedli ho k autu..

Opřeli jsme ho o kola auta a Eli mu pomalu vytahovala šíp z ramene. Neřval spíš někdy sykl. Asi to nedělá poprvé.

Když ho vytáhla tak se na něj koukla a vykulila oči.

"Allison?" špitla.

"To není možný.." špitla znovu. Scottovi jako kdyby neměl před chvíli šíp v rameni se vyšvihl na nohy a vytrhl Eli šíp z rukou.
Otřel hrot šípu a taky vykulil oči.

"Tyhle hroty si dělala sama. Byl jsem u toho." řekl a jakmile to dořekl tak ho zlomil a odhodil do křoví.

"Jedem?" zeptal se jakoby se nic nestalo a šel si sednout tam kde seděl před tím. Postupně jsme si taky posedali ale teď řídil Aiden a Lydie seděla vedle něho. Takže já jsem seděla vedle Scotta.

Celou cestu jako kdyby byl naštvaný a smutný zároveň. Ani nevím proč mě to napadlo ale chytla jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty.

On se na naše ruce koukl a pak se koukl na mě. Lehce se usmál a stisk zesílil. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a pomalu ale jistě usínala....
Až nakonec jsem propadla do říše snů...

Další kapitolka! :D :) Doufám že se líbila :))
Myslíte si že je Allison pořád naživu? :) Pište do komentářů :))
Aj láf jů! :3 :*
*Eni*