Magic Werewolf 2 ✔

9. Chloe?

Jak jako jí zabít, a jak jako její dceru? To jako ona je Maliina matka? Vždyť její matka zemřela při autonehodě a stejně i její sestra.

"Dcera?" zeptala jsem se nechápavě.

"Ano dcera, taky se za to stydím. Malia je jenom něco co nemělo nikdy žít. Měla jsem jí zabít už tu noc." řekla a pořád se vpíjela do Maliiných očí, zhluboka se nadechla.

"Ale...ale počkat co to tady máme? Že by rodinu?" řekla a koukla se na mě, další věc kterou jsem nepochopila.
Sklopila pistoli a šla pomalu ke mě. Já jsem neustoupila ani o kousek byla stejně vysoká jako já takže jsem jí koukala zpříma do očí.

"Nechápu jak to že si to ještě nevycítila, Malio." řekla a zakroutila hlavou a šla pomalu k Peterovi.

"Měli bychom, jít víš kde se sejdeme." řekla a ona se prostě přeměnila na vlka jako úplně na vlka na tmavě šedého vlka s modrýma očima ale světlejšími než je má Peter. A vyběhla do lesa. Po chvíli i Peter zmizel.

Malia tam pořád stála a klepala se ne zimou ale vzlyky. A v ten moment se zhroutila na kolena a rozvzlykala se na novo a složila si hlavu do dlaní.

Celou dobu jsem přemýšlela co tím myslela rodinu a koukala na mě.
Šla jsem pomalu k ní a dotkla se jejího ramene. Ale to co se stalo potom jsem nečekala.

Sedím v autě a vedle mě sedí další holčička nevím proč ale vím že je to má sestra a za volantem sedí maminka.

"Mamí? A kdy tam budeme?" zeptala se sestřička.

"Malio, neboj za chvíli tam jsme."....

Vybavila se mi vzpomínka z děctví. Určitě z děctví... Takže to co ta Maria naznačovala byla pravda? Já jsem sestra Malii?

Malia na mě celou dobu koukala asi to viděla taky.

"Chloe?" zeptala se a zvedla se ze země. Já jsem si pomalu vybavovala celé děctví. Každý den s Malii jak jsme si hrály u domečku s panenkami jak jsme zašpinili bílé prostěradlo čokoládou a mamka nám za to vynadala.

A pak tu noc. Vím že jsem se probudila v nemocnici ale nic jsem si nepamatovala a pak si mě vzala moje mamka... Kterou už nemám.

Já jsem jenom zakývala hlavou a usmála se.

"O můj bože já tomu.... já tomu nemůžu uvěřit." řekla s jiskřičkami v očích a hne dna to mě objala.

"Já si pamatuji! Úplně na všechno!" řekla jsem a valila se mi slza za slzou. Slzy štěstí. Takhle jsme tam stáli asi další minuty a Scott opodál na nás koukal jenom s otevřenou pusou.

"Dobře, měli bychom to říct ostatním a varovat je.." řekla jsem a otřela poslední slzy a usmála se.

"Jo to máš pravdu" přitakala Malia a taky se usmála. Jenom Scott tam stál s otevřenou pusou a těkal mezi námi očima.

"Chceš tady ještě stát dlouho?" řekla jsem a když jsem kolem něj procházela tak mu zavřela ten jeho hangár.

"Jdeme?" zeptala jsem se a koukla se na ještě pořád vykolejeného Scotta a úsměvavou Malii.

Oba přikývli a vyrazili jsme...

***

Když jsme se tak nějak všichni sešli u nás doma tak jsme se to s Malii pokusili nějak vysvětlit. Ale bylo to dost těžký když vám pořád každá skákal do řeči.. Už mě to vážně štvalo..

"Tak dost!" předběhla mě Malia a okřikla je, všichni zmlkli a poslouchali a ani necekli.

Když jsme to dovyprávěli tak Lydie měla oči na pokraji vypadnutí a Stiles byl ještě lepší. To nejde ani popsat jak se debilně tvářil.

"Tak teď máte prostor na to abyste se zeptali." ale nikdo se neptal všichni byli dost mimo to já ještě taky.

Po chvíli mlčení se zeptal Ethan.

"Takže vy dvě!" ukázal na nás dvě. "Jste ségry?" zeptal se na nejblbější otázku. Z Malii jsme se plácli do čela. A ani jedna nechtěla odpovědět.

"Ne představ si Ethane oni jsou bráchové!" řekl sarkasticky Stiles.

Všichni se tak nějak uchechtly a Ethan se mračil ale po chvíli se taky zasmál.

***

Když se všichni vzpamatovali a uklidnili tak jsme si pustili pár komedií třeba Blbý a Blbější. A tak dál.

***

Asi při třetím filmu všichni usínali a já jsem se vymanila z Liamova sevření a šla vypnout televizi.
Když jsem se koukla na všechny jak byli poskládáni tak jsem se musela uchechtnout.
Stiles byl zády opřená o bok sedačky a slintal.
Ethan ležel úplně mimo dosah sedačky. Lydie ležela na hrudi Aidena, Isaac ležel na půl na sedačce a napůl na zemi ani nevím kde má hlavu a kde nohy.
Liam ležel nejnormálněji a když jsem se koukla na Kiru a Scotta tak leželi na koberci otočená k sobě čelem.

Tenhle moment se mi vryje do paměti usmála jsem se a šla si lehnou k Liamovi, a po chvíli jsem usnula.

****

Celou noc se mi zdáli no nezdáli spíš vybavovali vzpomínky z děctví ale jenom ty dobré a někdy ty tlé ale ne tolik.
Je to dobrý docela divný pocit když jsme se spolu bavily s tím že jsme nevěděli že jsme příbuzné..
Je to docela vtipný všechno se teď vlastně mění.
Jsem ráda že jsme se našli, i když jsem nikdy nedoufala že najdu někoho z rodiny a určitě jsem nečekala že z'to bude někdo ze smečky.....

Tak zlata jak jsem slíbila další díl a ten se mi líbí o trochu víc než ten včerejší :D
Líbí jestli ano tak prosím názor i kritiku beru :))
Aj láf jů! :3 :*
*Eni*