Never say never (Hoggy) |Dokončeno|

1. Kapitola

Trenérka: Sáro musíš vyhrát!!
Já: Budu se snažit.
Já se vlastně nepředstavila. Jmenuji se Sára je mi 20let. Jezdím závodně na koni. Bydlím"sama"v Praze. Mám i vlastního koně jménem Galvera a můžeme začít.
Právě jedu velkou pardubickou.
Teď!! Ozvalo se a všichni včetně mě vystartovaly. Držela jsem se 2 když v tom to Galveře podklouzlo a já už byla na zemi.
Trenérka: Sáro není ti nic?
Já: Ne ale je něco Galveře?
Trenérka: Je úplně v pohodě.
Já: Dobře budu muset více trénovat.
Řekla jsem a vstala. Když jsem Galveru odvedla do stáje a vyhřebelcovala tak jsem jela domů.
Doma :
Já: Emmo? Jsem doma.
Emma je moje nejlepší kamarádka.
Emma: Jo jo. Jak bylo na závodech?
Já: Nedojela jsem. Mám jít nakoupit?
Emma: Aha to je mi líto snad to příště vyhraješ. A asi jo nic tu není.
Já: Dobře. Příště jdeš ale ty!!
Řekla jsem a zavřela jsem za sebou dveře takže jsem jí neslyšela odpovědět.
V obchodě :
V obchodě řvali nějaký holky tak jsem se jedný která se jmenovala Samanta zeptala.
Já: Proč tady ty holky řvou?
Samanta: Je tu Petr Lexa!!
Zařvala a rozběhla se do tlačenice. Já to ignorovala a pokračovala v nákupu. Když jsem zaplatila tak jsem šla domů. Cestou jsem potkala mého kamaráda ze školky Pavla.
Já: Ahoj Pavle. Vůbec ses nezměnil.
Pavel: Jé Ahoj Sáro. Ty ses zase změnila až moc, sluší ti to.
Já: Děkuji.
Chvíli jsme si povídali když v tom mi zavolala Emma.
Hovor :
Já: Ahoj co je?
Emma: Ahoj kde jsi tak dlouho? Umírám hlady.
Já: Jo už jdu neboj zatím čau.
Emma: Čau.
Konec hovoru!
Já: Promiň ale už musím ahoj.
Pavel: Počkej!! Můžu tvoje číslo?
Já: Jo 568 432 975. (Číslo je vymyšlený nevolejte tam)
Pavel: Dík ahoj rád jsem tě viděl.
Já: Taky ahoj.
Řekla jsem a šla domů. Ve dveří mi zebrala tašky Emma a běžela do kuchyně...