Never say never (Hoggy) |Dokončeno|

19. Kapitola

V nemocnici :
Pořád pohled Petra :

Čekám na chodbě než mi řeknou jak na tom Sára je. Doufám že na tom nebude zle. Toho který ji střelil tak bych nejraději zabil jenže nemůžu jinak bych šel do vězení ale i tak musím najít toho kdo ji střelil. Po chvilce čekání vyjde doktorka ze Sářiného pokoje.

,,Jste rodinný příslušník?" zeptala se doktorka.
,,Přítel, jak je na tom? Bude v pořádku?" začal jsem hysterčit.
,,Slečně Zasedlové jsme z ramene vyndali kulku ale je na tom hodně zle, teď je v umlělém spánku." řekla doktorka.
,,Ty v*le, můžu za ní jít?" zeptal jsem se se slzami v očích.
,,Můžete." řekla a odešla.

Já šel dovnitř. Sára tam ležela jako by vůbec nežila. Sedl jsem si k ní, vzal jí za ruku a rozbrečel jsem se. Hoďku jsem u ní seděl potom přišla sestřička že bych už měl jít tak jsem šel. Cestou jsem si sedl do parku na lavičku. Někdo si sedl vedle mě.

,,Jé ahoj Petře pamatuješ si na mě? Chodili jsme spolu na střední." řekla nějaká holka která si sedla vedle mě.
,,Ahoj, Angee." řekl jsem.
,,Děje se něco?" zeptala se.
,,Moje holka leží v nemocnici v kómatu." řekl jsem a rozbrečel se.
,,To je mi líto." řekla a začala mě utěšovat.

Pohled Angee :

Cože? On má holku? Od střední ho miluji a on mi řekne toto? Ale ne budu klidná jsem odhodlaná je rozejít budu se muset snažit aby se do mě Petr zamiloval. Jestli to nebude fungovat tak to udělám jinak.

O 7 dní později :
Pohled Petra :

Sára se pořád neprobudila z kómatu a navíc se kolem mě pořád motá Angee. Nemůžu jí vyhodit utěšuje mě atd... ale takhle to dál nejde. Šel jsem za Sárou do nemocnice.

Pohled Sáry :

Před sebou jsem viděla tmu kolem mě něco pípalo nemohla jsem otevřít oči ani ničím pohnout. Najednou se mi sami od sebe začali otevírat oči. Byla jsem v nemocnici nade mnou byl doktor z sestřičkou.

,,Jak vám je slečno Zasedlová?" zeptal se ale já nemohla ze sebe vydat ani hlásku natož otevřít pusu...