Never say never (Hoggy) |Dokončeno|

20. Kapitola

,,Nemusíte se namáhat. Radši odpočívejte tady máte jídlo. Zatím nashle." řekl doktor a se sestřičkou opustili pokoj.

Na křesle spal Petr. Vypadal hrozně měl oči opuchlé od pláče a kruhy pod očima. Najednou jsem usnula. Probudila jsem se asi o půlnoci. Petr byl překvapivě vzhůru.

,,Sáro?! Ty ses probudila." řekl Petr v šoku.
,,Já se probudila i ráno." řekla jsem.

Ano konečně jsem mohla mluvit. Petr mě políbil. Potom přišla sestřička mi vyměnit infuzi.

,,Pane Lexa shání vás na recepci nějaká slečna." řekla sestřička.
,,Ať odejde." řekl Petr.
,,Dobře. Nashle." řekla sestřička a už se otáčela k odchodu.
,,Počkejte. Kdy půjdu domů?" zastavila jsem jí.
,,Slečno Zasedlová střelili vás do ramene." řekla.
,,Prosím." řekla jsem.
,,Za chvíli příjde doktor." řekla a odešla.
,,Sáro proč chceš domů? Tady ti nic nechybí." zeptal se Petr.
,,Chci být s tebou doma." řekla jsem.

Chvíli jsme si povídali potom přišel doktor.

,,Dobrý večer slečno Zasedlová slyšel jsem že chcete domů." řekl doktor.
,,No chci. Kdy mě pustíte?" zeptala jsem se.
,,Až za týden. Ještě něco? Jak vám je?" zeptal se.
,,Cože? Až? Dobře." řekla jsem a otočila jsem se na bok.
,,Tak nashle." řekl a odešel.

O týden později :

,,Tak slečno Zasedlová. Dnes vás pustíme domů." řekl doktor.
,,Dobře." řekla jsem.
,,Až budete mít zbaleno tak se nahlaste na recepci. Nashle." řekl a odešel.

Já si zbalila když v tom mě zabrněl mobil. Petr mi napsal esemesku. V SMS stálo :
Promiň Sáro nemůžu tě vyzvednout protože musím být ve studiu. V 18:20 budu doma. Ahoj doma.

,,Super jak se asi dostanu domů?" pomyslela jsem si.

Ani jsem Petrovi neodepsala, vzala jsem si kufry a šla se nahlásit na recepci. Domů jsem se rozhodla jít pěšky. Najednou na mě zatroubilo auto.

,,Ahoj Sáro. Co tu děláš tak sama?" zeptal se Patrik.
,,Ahoj Patriku. Procházím se." řekla jsem.
,,Nechceš abych tě hodil domů?" řekl.
,,Ráda." řekla jsem a nastoupila.

Cestou jsme byli oba ticho.