Never say never (Hoggy) |Dokončeno|

12. Kapitola

,,Radši si jeďte domů odpočinout sestřička se vám ozve." řekla doktorka.
,,Děkuji. Nashledanou." řekla jsem se slzami v očích a zvedla jsem se ze židle.
,,Nashle." řekla odešla.

Já šla domů se vyspat. Ráno jak jsem se vzbudila tak jsem si vzala jablko udělala, ranní hygienu, oblíkla se a jela do nemocnice za Emmou.

V nemocnici :
,,Dobrý den, kde leží slečna Chmelíková?" zeptala jsem se sestřičky.
,,Dobrý, úplně vzadu doprava." řekla.
,,Děkuji." řekla jsem a šla na pokoj.

Emma byla v umělým spánku. Asi hoďku jsem u ní byla dokud mě sestřička nevyhodila že má odpočívat. Vyšla jsem z nemocnice když v tom mě zazvonil mobil. Volal Petr ale já mu to nepříjmula protože jsem na něho neměla náladu. Všimla jsem si že od něho mám 10 zmeškaných hovorů. Já to neřešila a jela do stáje.

,,Ahoj Sáro. Co se stalo?" zeptala se trenérka.
,,Ahoj, Emma je v nemocnici přejelo ji auto." řekla jsem sklesle.
,,To je mi líto, vím že jste jako sestry." řekla.
,,Já vím. Jdu za Galverou." řekla jsem a zmizela ve stáji.

Galveru jsem vyčistila a nachystala na vyjížďku. Když jsem byly připravený tak jsem se vyhoupla do sedla a jely jsme. Asi čtvrt hoďky jsme krokovali potom jsme si vyklusaly a vycválaly. Najednou se Galvera splašila a já už z ní padala. Jenže jsem někomu spadla do náruče.

,,Co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně.
,,Jak vydíš tak tě držím." řekl Petr.
,,To nemyslím, já myslím jak víš že tu jsem." řekla jsem a stoupla si aby mě nemusel držet celou dobu.
,,Emma mi volala." řekl.
,,Ona se už probudila?" zeptala jsem se.
,,Co? Jak probudila? A proč si odjela z táboru?" zeptal se.
,,No ono jí přejelo auto a mě volala doktorka tak jsem tam hned jela protože je to jako moje sestra." řekla jsem.
,,Aha, to je mi líto to jsem nevěděl." řekl a objal mě...