Nemysli a jeď

Překvapení

Luke

Pro jistotu jsem už během cesty nic neřekl. Nechtěl jsem riskovat, že mě Kim opravdu vysadí někde na cestě a já budu muset jít domů pěšky. Podíval jsem se na Kim, která klidně řídila. Byla vážně zvláštní. V jednu chvíli je v pohodě a v tu další nabručená a protivná, ale stále přitažlivá. Nechápu, jak s ní někdy mohla být sranda, jak říkal Mick. Ten kluk vypadal na pěkného frajera, a jestli sem o Kim něco zjistil, tak to že frajery nesnáší, ale přesto se s jedním stýká? Slovo zvláštní pro ni neplatí ona je divná.

Kdybych nemusel, tak s ní do auta znovu nenasednu. Chtěl jsem jet s klukama oslavit svůj návrat, ale ani jeden z nich nemohl. Jak zvláštní až podezřelé. Vrátím se po skoro šesti měsících zpátky domů, ale ani jeden to se mnou nemůže oslavit, pokud teda nepořádají něco vlastního. Začínám mít divný tušení, že se něco plánuje.

Kim zastavila před domem a zkoumala něco na mobilu. Nevěnovala mi sebemenší pohled. Snažila se mě ignorovat. Vážně je to vychytralá potvora, ale já se nenechám jen tak přehlížet.

„Proč nezaparkuješ v garáži?"Parkovat venku u našeho domu není nejlepší nápad. Zloději aut jsou všude, dokonce i v naší čtvrti. Nechci potom slyšet její naříkání, že jí ukradli její autíčko.

„Proč ty nejdeš domů?"Vyhýbavá odpověď, ale trefná. No aspoň malý pokrok, konečně se mnou zase komunikuje a já v tom míním pokračovat, ale ve svém stylu.

„Třeba tam nechci jít sám."Možná je ubohé flirtovat se svojí budoucí nadřízenou, ale já ji tak prostě nedokážu brát. Vnímám ji spíš jako jednu z těch sexy dívek, které chce každý chlap a Mick to značně dokazoval. Kim se na mě pobaveně podívala.

„Jestli takhle flirtuješ s každou, tak u mě máš smůlu. Já na flirtování nejsem. Smůla, princátko."Ta přezdívka mi začíná jít na nervy, ale nechci udělat Kim radost, tím že to přiznám. A moje flirtování vždycky zabralo, takže mě dost překvapilo, že na ni ne.

„A na co teda jsi, když to flirt není?"Snažil jsem se o jeden ze svých sexy pohledů a doufal, že to zabere. Kim zavrtěla hlavou a vysedla. Tak to ne, chci svoji odpověď a taky ji získám. Vysedl jsem z auta a dohonil Kim u dveří, kde jsem ji chytil za zápěstí."Neodpověděla jsi mi."

„Nemusím ti nic říkat, protože do mích věcí ti nic není stejně jako mě do těch tvých. A teď laskavě pusť moji ruku nebo přísahám, že za sebe neručím."Kim mě vraždila pohledem a v očích se jí blýskalo zlostí. Nechci si ji proti sobě poštvat, takže jsem ji raději pustil a vešel do domu.

„Překvapení,"zakřičel mi někdo těsně u ucha, až jsem málem ohluchnul. Sakra, jaký překvapení. Rozhlédl jsem se po hale a všimnul jsem si několika lidí, kteří se v hale tlačili."Vítej na večírku na počest tvého návratu." Cítil jsem, jak mě někdo poplácal po rameni a Caleb mi podal láhev s pivem. Mělo mi to dojít, že něco podobného udělají. Vedle mě se objevila Kim s rukama v kapsách svých riflí.

„Ty jsi o tom věděla?"zeptal jsem se podezíravě. Kim se usmála a vytrhla mi pivo z ruky, předtím než jsem se stihl napít.

„Jo věděla, princátko,"řekla a drala se davem lidí do druhého poschodí.

„Princátko?"rýpl si do mě Caleb. Podíval jsem se na něj. Sledoval Kim, jak mizí v davu i s mým pivem.

„Neřeš to."Nemělo cenu to tu s ním rozebírat, jak jsem k té přezdívce přišel. Vlastně to ani sám nevím. Pokud jsem to dobře pochopil, tohle měla být párty, ale místo toho tu bylo jen ticho. Trapný ticho."Pusťte hudbu a rozjedeme to!"zakřičel jsem do davu a všichni hlasitě zavýskali. Někdo pustil hudbu a lidi se začali bavit. Mezi lidmi se pohybovaly holky ve stejném obleku, který se skládal z modré sukně, bílé košile a kravaty s modrou vestou. Nejspíš to byly servírky, které tu obsluhovaly.