Nemysli a jeď

Život stvořený ze lži

Luke

Tak tohle jsem posral. Kdybych věděl, jak Kim zareaguje, tak bych držel hubu, ale ne. Já jsem to prostě musel vědět. Myslel jsem, že jí tím i pomůžu, když se někomu svěří, ale rozhodně jsem nečekal, že odjede autem a mě tu nechá. Stále nedokážu pochopit, co jsem udělal špatně. Chtěl jsem jí jen pomoct. Probourat ty její zdi a pomoct jí s tím, co za nimi skrývá. Nevěděl jsem, že je za nimi tolik bolesti. V jednu chvíli to vypadalo, že je naštvaná, protože prozradila svoje tajemství a na mě, jelikož jsem idiot a měla pravdu. Byl jsem idiot s velkým sebevědomím, které mi srazila. Měl jsem ke Kim respekt a obdiv, jak silná je a kdyby se zhroutila tak jako před chvílí, tak jsem tu chtěl být pro ni. Chtěl jsem ji utěšit, ale ona prostě utekla a nechala mě tu stát s výčitkami svědomí. Ona ví, jak se dostat někomu pod kůži.

„No kamaráde. Myslí, že jsi novinářům udělal pěkný článek s názvem Luke Reidn hvězda automobilových závodů se pohádal s tajemnou kráskou na parkovišti. Jo a neboj. Motorku jsem si dal zpátky do kóje, takže ji uklízet nemusíš," ozval se vedle mě Alex a dal mi ruku na rameno.

„Nějací novináři a motorka jsou mi totálně ukradení," odpověděl jsem mu suše a kopnul do kamene u nohy. "Jsem vůl, který to posral."

„S tím nejde než souhlasit. Dáš si pivo?"

„To zní dobře," odpověděl jsem Alexovi a prohrábl si vlasy. Bylo mi ze sebe na nic. Byl jsem na sebe naštvaný a nevěděl, co mám dělat.

S Alexem jsme se z parkoviště přemístili do místnosti, která sloužila jako odpočívárna pro závodníky firmy, pro kterou Alex pracoval. Měli to tady hezky zařízené. U stěn byly hnědé kožené pohovky s křesly. Do jednoho z nich jsem se posadil a užíval si jeho pohodlý. Alex z ledničky vytáhnul pivo a minerálku. Podal mi pivo a posadil se do křesla naproti mně s minerálkou v ruce.

„Ty si nedáš?" zeptal jsem se ho a otevřel láhev s pivem. Alex zakroutil hlavou a položil si nohy na stolek mezi námi.

„Ne. Večer zase plánují večírek pro vítěze, takže to nemíním teď tady přehnat. Tak povídej, co se stalo."

„Všechno jsem posral," shrnul jsem a napil se piva. Jeho hořká chuť mi projela celým krkem, ale nijak to ještě nepomáhalo. Stále jsem měl výčitky.

„Jako obvykle a jak to chceš napravit?" Opřel jsem se rukama o kolena a zadíval se na Alexe. Propaloval mě pohledem. Pokrčil jsem rameny a opřel se zpátky do křesla.

„Netuším. Všechno se to posralo. Teda spíš já jsem to posral." Schoval jsem si hlavu do dlaní. Stále nemůžu uvěřit tomu, že se mnou jela na motorce. Myslel jsem, že jí udělám radost, ale místo toho se složila po krátké jízdě. Musí mě teď nenávidět. Sama to řekla, jenom v jiném smyslu. Zaklonil jsem hlavu o opěradlo.

„A jak se to stalo?" zeptal se zvědavě Alex a v očích se mu zračilo šibalství. To jsem si vybral, ale dobrou osobu, které se svěřit, protože Alex byl děsně zvědavý. Snad i víc než já.

„Ani nevím. V jednu chvíli si vyměňujeme kousavé poznámky a navzájem se provokujeme a v další je hned jiná, otevřenější a klidnější. Prostě jiná." Musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl, jak mě před fanynkami políbila jen, proto aby se na mě víc lepily na každém kroku. Nebo na to, když se usmívala či na to, jak roztomile vypadá, když se zlobí nebo klidně spí vedle mě. Byla jiná než ostatní holky, s kterými jsem kdy chodil. Její rozdílnost byla ojedinělá a přitažlivá.

„Ty jsi s ní spal, že? Ty šťastlivče!" vykřikl nadšeně Alex a zasmál se. Nebyl to ten otravný smích, ale takový ten, když se vám líbí něco ojedinělého.