Nemysli a jeď

Šťastný konec, možná

Kim

Nechápu, jak se to Lise s Emily povedlo mě vytáhnout na nakupování šatů. Rita s námi naštěstí nejela, protože říkala, že už šaty má, ale já takové štěstí neměla. Emily s Lisou si už šaty vybrali a já jich vyzkoušela snad už desatery, ale žádné jim na mě prostě neseděli, až mi to už začalo vadit.

„Pojď poslední obchod, určitě ti tam najdeme nějaké šaty," řekla nadšeně Emily před dalším obchodem s šaty. Otráveně jsem protočila oči a než jsem stihla něco namítnout, chytli mě holky za ruky a táhli přímo do obchodu.

„Ne, už ne," zaskuhrala jsem, když jsme prošli vchodovými dveřmi. Všude okolo byly ty načechraný až příšerně hezký šaty, které prostě neseděli k mé osobě. Tohle nejsem já. Nenosím šaty jako nějaká princezna.

„No tak Kim, potřebuješ šaty na ten večírek, takže je musíme koupit, navíc bych to měla být já kdo bude skuhrat, protože jsem toho večer moc nenaspala a z toho věčného chození mě bolí nohy. Brat si boty na podpatku nebyl nejlepší nápad, ale potřebuji si na to zvyknout kvůli vystoupení, které máme ke konci měsíci mít."

„Jsi vážně děsná sestra," odpověděla jsem jí.

„Jo, jo, jo já vím a teď mazej do kabinky a mi ti tam hned hodíme nějaké šaty," přikázala Emily a já jsem otráveně vlezla do kabinky. Podívala jsem se do zrcadla na tu osobu, která se rozhodla dnes večer všem oznámit, že přebírá firmu, která je vlastně jejího otce. Dvě tajemství během jedné noci budou vyzrazeny.

„Zkoušet," nařídila Emily a podávala mi do kabinky černé šaty. Ho to sedí k mojí náladě, navíc černá je má oblíbená barva. Neochotně jsem se oblekla do šatů, které mě k mému překvapení nikde netlačili, nebyli ani příliš ušlé a dokonce byli i pohodlné. No, ale stále to byly šaty. Snažila jsem zapnout si vzadu šaty, ale prostě to nešlo.

„Emily, potřebuji pomoc se zapínáním!" křikla jsem na ni a dala si ruky v bok. Jen o chvíli později dovnitř nakoukla Emily a zírala na mě tím svým způsobem, když se jí na mě něco líbilo, ale obvykle to hned potom odmítla Lisa a já dala pravidlo, že se musí na těch šatech shodnout, takže jsme ještě žádné nekoupili.

„Liso, tohle musíš vidět." Super, teď jsem jako nějaké vzácné zvíře zavřené v zoo a lidi se na něj volně dívají. Z druhé strany závěsu nakoukla dovnitř Lisa a zůstala stát s otevřenou pusou.

„Tak co?" zeptala jsem se jich nedočkavě. Vážně jsem začínala být pěkně nabručená. Lisa s Emily si vyměnili pohledy a kývli na sebe.

„Bereme," řekli sborově a opustili prostor kabinky, abych se mohla opět převléct.

„Myslíte? Mě to nepřijde jako dobrá volba," postěžovala jsem si a prohlížela se dál v zrcadle. Byla jsem z dnešního večera celá nervózní.

„Neodmlouvej a převlékni se, ať se stihneme přichystat na večer. Jo a boty ti máma poslala po Derekovi, právě mi psal, že nám je nechá v buse. Čí to byl vlastně nápad dát klukům klíčky od našeho busu." Kousla jsem se do rtu, protože ten nápad byl můj. Od toho incidentu s Rickem jsem se bála, že se znovu dostane k nám do busu, takže Luke spal další noc vedle mě, ale včera řekl, že ještě musí něco zařídit a šel spát skoro až kolem druhé ráno. Zajímalo by mě, kde byl tak dlouho.

„Fajn," vzdala jsem to a převlekla se zpátky do svého oblečení tvořeného z riflí a modré Lukovi košile. Ani nevím, proč jsem si ji vzala, ale byla pohodlná. Ještě jsem se neodvážila ukázat okolnímu světu svoje jizvy a spáleninu, i když před Lukem a ostatními jsem už chodila normálně v krátkém oblečení. Vzala jsem šaty do ruky a s hlubokým povzdechem jsem vyšla z kabinky. Zaplatili jsme u pokladny za šaty a dokonce jsem dala prodavačce i dýško. Nasedli jsme do mého mustanga a jeli zpátky.