Nemysli a jeď

Domov, sladký domov se šmejdilem Lukem

Ahoj lidi, každý ví, že je dneska 24.12, tudíž Štědrý den a na štědrý den se dostávají dárky, a proto jsem vám jeden taky připravila v podobě nové kapitoly. Užijte si ho a přeji Šťastné a veselé Vánoce. :)

Luke

V autě bylo ticho, které přerušovaly pouze písničky vycházející z Emilyina mobilu. Ta holka mi byla sympatická, ale připomínala mi mladší verzi Kim, možná jen trošku přístupnější k ostatním. Kdyby taková byla i Kim tak by mi to vůbec nevadilo, protože by mi toho víc řekla a já se necítil jako páté kolo u vozu, protože se obě usmívaly a Emily u písniček ještě podupávala nohou a kývala hlavou.

„Emily klidni hormony, jsme v autě a v autech se netančí," řekla jí Kim a Emily na ni vyplázla jazyk. Beru to zpátky, takovouhle Kim bych si nedokázal představit, navíc jsem si už docela zvykl na tuhle verzi.

„A ty se víc uvolni, jsi zase nějaká nevrlá," odpověděla jí drze Emily.

„Já se totiž umím před lidmi chovat na rozdíl od tebe." Sakra proč jsme v autě. Cítím tu začátek sesterské války a z toho co jsem slyšel to nikdy nedopadlo dobře. Celé auto zase naplnilo znepokojující ticho, které opět přerušovaly pouze písničky, odkud obě zároveň nevyprskly smíchy. Co se stalo?

„Měl jsi vidět svůj výraz Luku. Jo a Kim já se umím chovat a navíc nikde nikdo není kromě Luka." Super z profesionálního závodníka se stává člověk, ze kterého si ostatní dělají srandu.

„Nevšímej si jí. Je trošku vyšinutá, ale k její obhajobě, někdo to zdědit musel," řekla klidně Kim a vysloužila si od Emily ránu pěstí do ramene. Bylo skvělý sledovat jejich sourozenecký vztah, ale zajímalo by mě, kde je Derek. Myslel jsme, že když jsme ho přivezli k nemocnici, tak ho odtud i odvezeme, ale místo toho nás Kim veze na druhou stranu města.

„To je dobrý. " řekl jsem.Taky tu nemůžu sedět a nic neříct. Přece jen s nimi musím přežít jednu noc. Chtěl jsem si pořádně prohlédnout ulici, kterou jsme projížděli, když Kim zajela k světle šedému dvoupatrovému domu s verandou.

„Vítej zpátky doma Kimí," řekla Emily a usmála se. Tak tohle je jejich domov. Vypadá útulně.

„Tak polez, jestli nechceš spát v autě." Kim na mě mrkla a vystoupila z auta. Počkat? Ona na mě mrkla? Vystoupil jsem z auta a následoval ji k hlavním dveřím, které otevřela a vešla i s Emily dovnitř. Stále jsem si tu připadal jako nezvaný host, ale lepší než spát v autě.

Zhluboka jsem se nadechl a vešel do předsíně. Dům byl menší než ten náš a vchodová hala taky. Byl tu botník s věšáky stůl s vázou a schodiště, které vedlo do dalšího patra.

„Jen se nestyď a chovej se jako doma, ale nelez mi do garáže a pokoje. Chceš spát u mámy v pokoji nebo na gauči, protože pokoj pro hosty nemáme. Udělal jsem si z něj koupelnu." Poslední větu řekla Kim už šeptem. Jít spát do pokoje jejich matky a ležet na její posteli mi přišlo dost nevhodné. Ano i já mám slušné mravy a teď se hodí, i když jsem v domě s dvěma sexy holkami, ale Emily by na mě byla mladá. Muselo jí být snad něco kolem patnácti možná šestnácti. Takže mi zbyla poslední možnost.

„Vyspím se na gauči," řekl jsem a zamířil do obývacího pokoje, abych si prohlédl svoji momentální postel. To zase bude noc. Pokoj byl krásně zařízený s béžovou sedačkou a křesly.

„Fajn. V kuchyni je telefon, pokud by sis potřeboval zavolat. Jo a zkusím ti najít něco na spaní," řekla Kim a odešla po schodech nahoru. Přemýšlel jsem, jestli mám někomu zavolat, ale odtahovku jsme vyřešili hned v autě, ještě předtím než tam nastalo trapné ticho, takže prakticky nemám komu volat. Místo k telefonu jsem přešel ke gauči, na který jsem si sedl a uvažoval, jak se dneska vyspím.