Nemysli a jeď

Něco za něco

Kim

Jela jsem rychle na motorce v mírném dešti po silnici směrem domů, když auto přede mnou dostalo smyk a převrátilo se na střechu. Prudce jsem zabrzdila a strhla řídítka na stranu. Motorka se se mnou svezla k zemi a já se uhodila do hlavy.

Rychle jsem otevřela oči, prudce se posadila na posteli a sotva popadala dech. Tričko na zádech jsem měla celé propocené a na čele mě studily kapičky potu. Zase se to stalo. Zase se mi zdálo o nehodě. Prohrábla jsem si rukou vlasy a snažila se uklidnit dech. Jakmile jsem se opět uklidnila, podívala jsem se na čas na mobilu, který ležel na nočním stolku u postele. Bylo osm hodin. Za dvě hodiny jsme se měli stavit za notářem ohledně strýčkovi závěti."Kim, vstávej a pojď se nasnídat,"ozval se mámin hlas z kuchyně. Nikdy nepochopím, jak může poznat, kdy jsem vzhůru. Vylezla jsem z postele a šla se osprchovat, abych se zbavila otravného potu. Umyla jsem si zuby a vyšla z pokoje na snídani v šedých teplákách a tílku.

V kuchyni u stolu už seděla Emily a nervózně snídala, jelikož jí Lizzi seděla u nohou a čekala, jestli jí Emily něco nedá. Máma stála u kuchyňské linky zády ke stolu a něco chystala."Dáš si kafé?"zeptala se mě máma a dala vařit vodu.

"Jo,"odpověděla jsem, podrbala Lizzi na hlavě, vzala z ledničky jogurt a sedla si ke stolu. O chvíli později přede mě máma postavila hrnek s kávou a přisedla si k nám.

"Pojedeš dneska do práce?"zeptala se mě máma. Upila jsem si z hrnku kávy a přikývla.

"Chci tam jet hned potom, co to vyřídíme u notáře. Jestli chceš hodím vás nejdřív domů a až pak pojedu do práce."Tušila jsem, že ať se dozvím u notáře cokoliv, nebude se mi to líbit, a proto jsem se chtěla znovu rozptýlit v práci. Navíc se dnes měli stavit někteří závodníci a vyzkoušet opravené stroje. U toho jsem k mojí smůle nesměla chybět.

"To se domluvíme až potom."Dopila jsem kávu a chtěla se jít převléct do riflí a trička, ale to co mi řekla máma mé plány zničilo."Na zábradlí máš nachystané šaty a boty k notáři."Vražedně jsem se na mámu podívala."Nepůjdeš tam jenom v riflích a tílku."Jo máma mě už zná nejspíš dobře. Emily se začala usmívat."A ty se nesměj a běž si taky obléct něco formálního."Emily se přestala smát.

"A můžu si vzít podpatky?"zeptala se šibalsky Emily.

"Můžeš si vzít ty moje,"poškádlila jsem ji a šla si pro šaty s podpatky u zábradlí.

"Ne."Mámin hlas byl přísný. Emily sklopila hlavu, otráveně se zvedla ze židle a šla po schodech do pokoje.

"Nezapomeň se upravit,"křikla máma a upila si z hrnku kávy.

"Musím?"Nebyla jsem příliš nadšená nanést na sebe zase tunu make-upu a lesk na rty.

"Ano. K notáři ano, ale potom se klidně obleč a uprav, jak chceš."Aspoň něco plusovýho. Otráveně jsem protočila oči, popadla šaty s lodičkami a šla se připravit do pokoje.

Když jsem byla hotová, podívala jsem se na sebe do zrcadla. Bože vypadala jsem hrozně. Zase jsem vypadala, jako jedna z těch "dámiček". Tmavě modré úzké šaty s lodičkami, upravenými vlasy, které přidržovala snad tuna laku na vlasy a lesk na rty. Takhle jsem rozhodně nemohla do práce.

"Páni, ségra tobě to, ale sekne,"řekla Emily, když otevřela dveře a vešla dovnitř. Vražedně jsem se na ni podívala a sebrala tašku, do které jsem si naházela rifle s tílkem a teniskami na převlečení. Podívala jsem se na čas. Bylo devět hodin. Nejvyšší čas vydat se na cestu.

"Je čas,"řekla jsem a vystrčila Emily z pokoje. Jestli ty podpatky přežiji, tak to bude super."Mami je čas vyjet!"

"Já vím, čekám jenom na vás,"ozvala se máma a vyšla z ložnice. Měla na sobě černou sukni s bílou halenkou a tmavě modrým sakem. Šlo jí to na podpadcích líp než mě. Sešli jsme schody a zamířili do garáže. Emily otevřela vrata od garáže. Vyjela jsem s autem před garáž, počkala až Emily vrata opět zavře a nastoupí do auta.