Nemysli a jeď

Dostaň to ze sebe

Kim

Tentokrát mi ani rychlá jízda nepomohla urovnat a pročistit si myšlenky. Možná za to mohlo i to, že vedle mě seděl Luke a v autě panovala napnutá atmosféra. Emily seděla znuděně na zadním sedadle a nevydala ani hlásku, což mě překvapilo, když přišla o svoji jedinou zábavu, protože se jí vybil mobil. No, hold ví, kdy být zticha. Zbytek cesty už nepršelo, takže nehrozil další návrat mých prokletých vzpomínek.

Zajela jsem s autem zpátky do hangáru a vytáhla klíčky z auta. Jediný, kdo v něm bude jezdit jsem já.

„Díky za odvoz," řekl Luka a vysedl z auta. Všimla jsem si, že auto mu sem už přivezly, ale podívám se mu na něj až budu mít čas.

„Stejně si myslím, že by jsi mu měla dát šanci," promluvila Emily a přesedla si na místo spolujezdce. Jemu dát šanci. Nikdy. Možná na jednodenní románek, ale až taková mrcha nejsem.

„Není třeba, mám přece tebe," odpověděla jsem jí a vysedla z auta. Je na čase schovat moje auto opět pod tu příšernou plachtu. Je možné, aby člověk trpěl jen při pohledu, jak musí závodní auto schovat pod plachtu. Já teda trpím.

„To sice máš, ale se mnou nemůžeš mít sex. Typovala bych, že on je v tom dobrý." Opravdu tyhle slova opustila pusu mojí mladší sestry. Musela jsem se nad tím zasmát. Rozhodně je z rodiny, ale její upřímnost někdy člověka pěkně vytáčí. Vyndala jsem Emily tašky z kufru auta a natáhla přes něj plachtu.

„Takže Emily pár věcí si vyjasníme,"začala jsem svůj dlouhý monolog, který se Emily určitě nebude líbit a její protočení očí mi to jen potvrdilo. "Za prvé, neprobírej s nikým můj soukromí život. Za druhé chovej se slušně a za třetí následuj mě do tvého nového pokoje, který se mnou budeš muset sdílet, protože jiné volné pokoje nemáme." Emily si hluboce povzdechla, ale nic nenamítala a šla poslušně za mnou.

Luke

Zavřel jsem dveře od autobusu a napustil si skleničku vody. Cesta v autě se po našem rozhovoru s Kim byla nepříjemná. Připadal jsem si vedle ní jako cizí člověk, který ji vůbec nezná, i když jsem toho o ní zjistil během pár dní víc, než kluci za těch šest měsíců. Stále se v ní nedokážu vyznat. Proč je sakra tak nepřístupná k ostatním. Určitě v tom bude něco víc, něco kvůli čemu si k sobě nikoho nepustí, ale proč mi sama povídala o své minulosti, když mě teď stejně odstřihla.

„Kde jsi byl?" ozval se za mnou Calebův hlas. Ten výlet mě teď dostal do pěkných potíží. Kim nechce, aby o ní někdo něco věděl a já toho věděl až příliš, ale přišlo mi špatné to říct.

„Pokazilo se mi auto, když jsem vezl tátu pro tebe, takže jsem musel zůstat ve městě," odpověděl jsem mu a sedl si vedle něho na koženou pohovku. Proč mě Kim dostala do situace, kdy lžu svému kamarádovi.

„Fajn, budu dělat, že ti to věřím a nebudu se vyptávat, co se doopravdy dělo, protože mám svoji vlastní teorii." Takže moje lhaní nevyšlo a Caleb teď ví, že mu něco tajím.

„Co se tady dělo během mojí nepřítomnosti?" zeptal jsem se a postavil se. Měl jsem opět mokré oblečení od toho, jak jsme s Kim v tom dešti stáli. V jednu chvíli jsem měl děsnou chuť ji políbit, jen aby nevyslovila tu větu, kvůli které si od ní musím držet odstup. Děsně mi vadilo, že to řekla a ani nevím proč. Náš starý vztah mi vyhovoval. Zato teď bych k ní měl změnit přístup, ale já ji jinak než jako krásnou opravářku a závodnici vnímat nedokážu.

„Nic moc. Tvůj táta mě dostal z vězení pod podmínkou, že budu muset na týden odjet do města a zúčastnit se pár charitativních akcí a návštěv, takže samozřejmě nemůžu jet zítra povzbudit Kevina a sledovat, jak ho zase Ryan Reed porazí. Jo a abych nezapomněl, tak je tu ten Kimin kamarád, myslím Miguel..."