Vzpomínky (TMR)

Část 15

Tma...

Ano, takové to bylo v Díře v noci - tma jí dělala společnost.Dva dny spolu s ní. 
Hodili ji sem a odešli, pak už se nevrátili. Vlastně, nikdo nepřišel. Ani Newt, jen Pánvička s jídlem, ale i ten mlčel.
Udělala blbost, největší blbost hned po tom, kdy odešla se ZLOSINem.
V životě nadělala tolik chyb, a za všechny tvrdě zaplatila.
Nejspíše jí teď vyženou do Labyrintu a někde jí sežerou rmuti.
Jenže oni to nechápou! Dělá pro ně něco dobrého. Zničí ten hloupý test a dostane je všechny ven.
Jenže co pak? Na zemi spálené Sluncem to bude těžké. Možná je jim lépe tady, odtrženi od civilizace, ale také od chorob a vedra.
Kdyby je dovedla ven, ničím by nepomohla. Jenže, když je neodvede ven, ZLOSIN vyhraje!
Tohle bylo dilema a ona nevěděla, čemu dát přednost.
Placeři by dali určitě přednost svobodě, jenže to, co je venku, by určitě změnilo jejich názor.
Byla noc a přirozeně usnula.

„Vstávej," něco jí rušilo spánek a bouchalo do ramene. „Vstávej!"
Rušilo jí to a tak hlas odbyla rukou.
Chlapec jí znovu pobídl a tak otevřela oči a změřila si ho naštvaným pohledem.
„Co je?" štěkla ještě dřív než jí došlo kdo to je. Gally....
„Eh...promiň Gal-"
„To neřeš, princezničko," mávl nad tím a usmál se. Jenže, nebyl to úsměv milý, nýbrž zlomyslný. No jasně, je frasně rád za to, že je v maléru a nejspíš ji i vyženou.
„Jdeme," pobídl ji a Carol se zvedla. Nebezpečně jí rupalo v zádech a měla pocit, že se rozpadne.
Gally vyšel první a za loket táhl Carol. Jakoby mu mohla utéct, všude jsou Placeři a vlastně ani není kam.
„Kam jdeme?" vyzvídala jen, aby řeč nestála.
„Na moje oblíbené místo - Do bunkru. Teď bude ještě oblíbenější," pochvaloval si Gally.

Byla tam židle. Jako když přijela v kleci. Nic se nezměnilo. Možná byl jen větší bordel, ale většina věcí se ani nepohnula a pár jich přibylo.
„Kde je Alby?" zeptala se rozhořčeně a podívala se směrem k Gallymu.
„Alby je uštknutej, holka, včera byl v Labyrintu, protože Ben napadl Thomase a vyhnali ho. Víc ti neřeknu," změřil si jí podezíravým pohledem.
„Pche, jak jinak," odfrkla si Carol a založila si ruce na prsou. To zní dobře, Newt jako druhý v pořadí na kápa jí bude soudit.
„Takže to povedu já," ohlásil Gally a ušklíbl se.
„P-počkat, ale co Newt?" vyhrkla.
„New k tobě měl osobní city. Nesoudil by spravedlivě."
No jasně, a ty nemáš, ušklíbla se i přes situaci.
„Tak začneme. Carol, byla jsi usvědčena ze zrádcovství v podobě vzpomínek. Svědci viděli tebe a Newta, jak si o tom povídáte. Newt je taktéž označen za zrádce, ale jeho trest bude samozřejmě menší. Máš k tomu něco?"
„Jistě, zrádcovství? Co bys dělal ty, Gally, být mnou? No jistě, povraždil bys to tady a šlus. Ale ty nejsi já ani naopak. Nevíš skoro nic, ty pitomče, o tom jak to bylo!"
„Nekřič!" oplatil jí to Gally a na čele mu pulzovala naběhlá žíla zlosti.
„Aby jsme byli ušetřeni tvých zbytečný keců, přejdu rovnou k rozsudku. Dál to rozebírat nebudeme, není co. Můj rozsudek zní: Vyhnanství!"
„A žádné hlasování?" zalapala po dechu.

„Není třeba, svědka máme - mě, nového dočasného vůdce!" pochlubil se Gally.
„Ne! Carol ne!"

Tak se omlouvám za svou neaktivitu, ale všichni do mě rvou učení, not a všeho co se vejde xD víkend mám plno a takhle kapitolka je narychlo. Fakt se omlouvám :)