Vzpomínky (TMR)

Vzpomínka 2

„Netrhej sebou tak!" 
Jeho sestra zvedl pinzetu a snažila se chytit mávající ruce chlapce. Pleskla ho přes ně a svalila ho na postel.
„Elliote, nech toho!" zavrčela a černovlasý chlapec ztichl.
„Nedonutíš mě," ušklíbl se a jeho sestra zamířila pinzetou nad jeho oči.
„Au!" vykřikl Elliot a ihned si místo, kde jeho sestra vytrhla kus obočí zakryl.
„Chceš snad, aby se ti zase posmívali?"
Elliot zakroutil hlavou. „Ne."
„Tak vidíš!"

Jeho sestra rozhodila rukama a poutáhla si blonďatý culík, aby jí držel. Pak znovu zamířila pinzetou mezi jeho oči jako šipkou.


Měla pravdu, Lyndsey, dívka, co se mu líbila, se mu už nesmála. Jeho sestra měla pravdu vždy, nikdy by to neuznal, ale bránil by ji vlastním životem, kdyby jí chtěl někdo ublížit. Bohužel na to nedošlo, zabili ji, jen tak, a odešli. Elliot měl na ně zlost, smutnil, víc než kdy před tím, víc, než když ho Lynsey odmítla. Když mu přišla vyjádřit upřímnou soustrast a omluvu, poslal ji pryč.

Všechny od sebe odehnal, žil sám, sám s fotkou své sestry, zavřený v pokoji. Vycházel z něj pouze pro základní potřeby - jídlo, vodu a na záchod. Vše mu bylo jedno, i jeho obočí.
Myslel pouze na svoji sestru a přísahal si, že ty lidi zabije, to bohužel netušil, jak se události vyvinou.

„Gally, ZLOSIN je dobrý," zopakovala znovu žena v bílém plášti s cedulkou: Ava Paigová.
„ZLOSIN je dobrý," kývl na ni a usmál se, v duchu skrýval tu ohromnou zlobu, ale tady byl bezmocný, byl jako malé ptáče co vypadlo z hnízda, sám, na pospas těm co ho najdou.

Odešel z místnosti, aniž by ho doktorka vyzvala, věděl, že odejít smí, a zamířil do svého pokoje.
Pokoj nebyl to správné slovo, spíše místnost, které se skládala z lůžka, stolku, skříně kde nic nebylo a židle. Okna chyběla - úplně vězení.
Ale Gally byl rád, od té doby co utekl bylo tohle lepší než nic. Měl střechu nad hlavou, jídlo a za to byl ta vděčný, že dokonce dokázal neuposlechnout své srdce prahnoucí po pomstě, a řídil se pokyny lidí ZLOSINu. Dělal, co mu řekli nehledně na to, jak to bylo špatné.
Řekli: zmlať Thomase, zmlátil ho. Řekli odposlouchávej je, udělal to, Thomas mu rozbil nos, byl silný. Byl jim zavázaný, na celý život, který stejně neměl mít dlouhého trvání. 
Věděl, že se blíží něco velkého, něco, co změní jeho život navždy, ale k dobrému určitě ne. Ptali se ho na divné otázky, dělali mu divné věci a to vše pro jednu  věc - Záchranu světa. Gally jim nevěřil, ale chtěl se zbavit své minulosti, zapomenout! Zapomenout ne Elliota, svoji sestru a vše špatné i dobré.

„Pojďte," vyzval ho muž a podržel mu dveře. Gally polkl a podíval se na všechny známé tváře, které mu to přály, nenáviděly ho a on je také. Neměl důvod mít přátele.
Suše se usmál a vstoupil.

Topil se!