O pár dní později...
„Newte, já se bojím!"
„Neboj se," pohladil ji její přítel po rameni a vřele se usmál, „my se z toho dostanem, vždycky jsme se dostali."
„Alby je mrtvý," zavrtěla hlavou a zadržela slzy.
„Jak jsem řekl tudle Tommymu, jestli nechceme, aby byla jeho oběť zbytečná, musíme něco udělat!"
Carol kývla: „Já vím."
Newt sevřel mačetu a ona svojí dýku.
„Jdeme," zavelel Thomas a všichni společně vyběhli zpoza rohu za bojovného ryku.
Rmutové stojící u takzvaného Východu z Labyrintu se otočili jejich směrem a zacvakali. Skupinka se na chvíli strachy zarazila, ale poté se odvážila vyběhnout znovu.
Carol spolu s Newtem se vrhla na nejbližšího. V těle jí koloval adrenalin a uvolnila veškerou zlost nahromaděnou za čas strávený uvězněná na Place. Ji nikdo nemá právo držet.
„Ááá!" zaječela a vbodla dýku rmutovi do nohy a odřezala ji. Jeho bodec už se dávno válel jinde.
„Pojď," hekl Newt a táhl ji ke „dveřím."
„Povedlo se!" zaječela v chodbě a objala Newta.
„Odteď už to bude je dobré! Budeme spolu navždy, nic nás nerozdělí a náš život půjde pouze k lepšímu, to ti slibuji!"
SLIB NEBYL NIKDY DODRŽEN!
Budeme spolu navždy, v náruči smrti! - poslední záznam v deníku, pár minut před úmrtím, sepsala: Carol.
TAKŽE KONEC! ODTEĎ UŽ BUDU POKRAČOVAT POUZE MENŠÍMI URÝVKAMI VZPOMÍNEK Z JEJICH ŽIVOTA A OBČASNÝMI DŮLEŽITÝMI MYŠLENKAMI Z DOBY BUDOUCÍ :)
TEDY, POKUD BUDETE CHTÍT.
PS: Doufám v nominaci na WattyAword (ty nejbližší) tak uvidíme :D
ČTEŠ
Vzpomínky (TMR)
FanfictionVšichni na něco čekají... Někdo na životní lásku, někdo jen na beztak pomíjivé štěstí. Nu, a pak jsou tu tací, co čekají na spásu, svobodu a v některých případech i na smrt. Poslední případy žijí na zdánlivě bezpečném místě, jež je obehnáno hrůzyp...
