Královské pokušení [kniha první]

Ráno před svatbou

Clayton

Přišlo mi neskutečné probudit se a nemít ji vedle sebe. Včera, chvilku po tom, co usnula, jsem se na ni dál díval. Měla stále na krku ten kámen. Snažil jsem se ho ignorovat, když jsem ji líbal, jenže pak se to zdálo skoro nemožné. Ten kámen je zdrojem tak obrovské moci, že mě nutí se o ni bát. Jestli se rozkřikne, kdo má kámen a co Elem díky němu dokáže, bude jí hrozit velké nebezpečí. To nedopustím.

Proto jsem se lekl, když jsem ji ráno nedržel pevně v náručí. Hned jsem se však uklidnil, když jsem její tmavé vlasy zahlédl v ranním světle. Něco ji zřejmě muselo v noci probudit, protože slunce se teprve pomalu přehouplo přes obzor a ona už byla oblečená v krásných světle fialových šatech ke kolenům, na krku zase ten kámen. Dívala se upřeně na východ slunce, takže si ani nevšimla, že jsem se pomalu přikradl za ni a jemně ji objal kolem pasu. Ihned se přitiskla na moje tělo, způsobilo mi to brnění snad v každé buňce. Co se mnou tahle holka dokázala, to bylo až k neuvěření.

„Dobré ráno, princezno." políbil jsem ji jemně na krk. Všiml jsem si, že jsem jí včera v noci udělal pořádný cucflek na krku, který se pokusila zamaskovat líčením a krásnými dlouhými vlasy. Nepomohlo to, ta sladká skvrnka, která dokazovala včerejší noc, prosvítala, jako by chtěla, aby ji každý spatřil. Elem se naštvaně zašklebila, hrála si na potvoru, jenže se jí to moc nedařilo. Viděl jsem jí na očích, že taková není.

„Nemusel sis mě značkovat. Jako by nestačilo, že nosím prsten, teď mám na krku něco jako modřinu." usmála se, i když se snažila mračit. Moc se jí to nedařilo, nutila mě tím se také smát.

„Jestli se ti to tak nelíbí, měl bych ti jich udělat víc..." přiblížil jsem hlavu k ní, chtěl jsem ji políbit. Zasmála se a utekla mi z náručí. Stihl jsem ji však chytnout za levou ruku, než mi úplně vyklouzla. Pohled mi spadl na černý útvar vevnitř jejího zápěstí. Zvedl jsem k ní oči, stála teď asi metr ode mě. Pohled mi nebojácně opětovala. 

„Kde jsi vzala tetování?" zašeptal jsem a uvědomil si, že ji držím pevněji, než bych chtěl. Uvolnil jsem lehce stisk, abych jí nějak neublížil, ale ona toho využila a vysmekla se mi.

„Do toho ti nic není." odsekla mi drze, očividně jsem ji musel něčím naštvat. Ještě před chvilkou byla tak uvolněná... Podíval jsem se znovu na ten vyplněný měsíční srpek, muselo to pro ni něco velkého znamenat. Toužil jsem zjistit, co to je, ale mnohem víc jsem chtěl, aby se znovu usmívala. 

„Dobře, nebudu se tě na to ptát. Asi bych měl jít, než někdo jiný přijde..." otočil jsem se k odchodu. Nejlepší bude, nechat ji samotnou, protože tohle se mě netýká. Oblékl jsem se a chtěl se vydat pryč, když ke mně najednou přiběhla a přitáhla si mě do hlubokého polibku. 

Nejdřív jsem nereagoval, hodně mě to totiž překvapilo, ale po chvilce jsem se poddal jejím hebkým dokonalým rtům. Přitiskla se ke mně celým tělem a držela si mě co nejblíž u těla. Pevně jsem ji sevřel, chtěl jsem, aby se se mnou cítila v bezpečí. Co se mnou ta holka dělá je mi stále záhadou. Nikdy jsem se o žádnou tolik nebál nebo jsem k žádné nic necítil. Ale Elem, moje sladká Elem, pro ni jsem chtěl jen to nelepší. Dokonce jsem se kvůli ní začal tak podivně měnit, jen proto, abych si ji zasloužil. Děsilo mě to, miloval jsem to.

Najednou přerušila polibek a schoulila se mi do náruče. Všiml jsem si, že brečí. Nevěděl jsem, co dělám, když jsem ji začal hladit po vlasech a šeptal konejšivá slova. Cítil jsem v sobě, že přesně tohle potřebuje. Ještě nikdy přede mnou nebrečela, občas k tomu neměla daleko, ale kdykoliv se k tomu schylovalo, rychle se vzchopila, abych nic neviděl. Mám podezření, že po tom tanci s Caroline brečela také. Snažila se vypadat silně, ale teď jsem viděl, kolik bolesti v sobě nese. Chtěl jsem vědět všechno. A chtěl jsem mučit každého, kdo jí tu bolest způsobil, i kdybych to měl být i já sám.