Královské pokušení [kniha první]

Sen nebo skutečnost?

Elem

Soukromá letadla jsou úžasná. Už jen díky tomu, že si můžeme dát sedačky jako postel a ležet vedle sebe bok po boku. V jeho objetí jsem obvykle klidně spala. Jenže dnes se mi to nepodařilo. Ten můj sen...

Křičela. Slyšela jsem jen křik, tak strašný, až mě bolely uši. Věděla jsem, co se děje. Zase jsem usnula. Chtěla jsem se rozhlédnout kolem, jenže to nešlo, byla tma. Tenhle pokoj ani nebyl obytný. Byla to jenom místnost, kde dostávala najíst a napít. Mohla tu spát, měla tu záchod, ale jinak nic. Jako by byla vězeň.
„Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se, dívka sebou cukla. Vypadala opravdu bídně, mohla jsem ji spatřit jen díky světlu, které jsem vydávala já. Zrzavé vlasy měla zacuchané, bledé tváře špinavé nejen od nemyté špíny, ale také od její krve. Její postava byla vyhublá, celkově se mi zdál její stav žalostný. A bála se mě, viděla jsem to v jejích modrých očích.
„Kdo jsi ty? Přišla jsi mě zabít?" Strachy koktala. Nechápala jsem, jaká zrůda by mohla něco takového dělat, ale hlavní pro mě bylo, že se mnou dívka komunikuje. Nechápala jsem, jestli je vůbec možné, aby mě viděla, ale očividně se to dělo.
„Ne, nemáš se čeho bát. Jsem El. A ty?" Představila jsem se jí, nechtěla jsem však, aby mě poznala. Jak vůbec můžu komunikovat s někým, kdo je není v mém snu? Vím, že spím, jenže tohle opravdu nepobírám.
„C... Camille." Bála se. Pohladila jsem ji po vlasech, chtěla jsem, aby viděla, že mně může věřit. Trochu se lekla, nedivila jsem se. Ten, kdo ji tu vězní jí určitě provádí hrozné věci a doteky pro ni teď už musely být peklo.
„Víš, kde jsi?"  Chtěla jsem jí pomoct. Musela jsem zjistit, kde je. Najednou se ozvalo zarachocení klíče.
„Odejdi, rychle, než tě uvidí!" vykřikla. Nestihla jsem se však včas probudit, dveře se otevřely. Spatřila jsem toho, kdo tam stál a zalapala po dechu. „Co ty tady děláš?!" vykřikl ten člověk. Já jsem byla v šoku. Co tohle sakra znamená?

Probudila jsem se s výkřikem, jedna z letušek se ke mně rozběhla spolu s Aaronem (ano, Aaron letěl s námi, Adam zůstal v zámku, z pochopitelných důvodů). Oba dva se ke mně dostali, Clayton dál spal. Nechápala jsem to, že jsem ho nevzbudila.

„Vaše veličenstvo, jste v pořádku?" zeptali se oba dva zároveň. Zavrtěla jsem hlavou. Nebyla jsem, to, co jsem teď zjistila mě děsilo. Tak moc, až jsem si nebyla jistá, jestli chci ještě někdy tu osobu vidět. Tohle prostě nedokážu.
Postavila jsem se, oba dva mě z každé strany podepřeli. Byla jsem jin neskutečně vděčná, starali se o mě, i když jsem tohle nepotřebovala. No, trochu se mi motala hlava, ale chodit jsem zvládla i sama. Došla jsem si pro vodu, musela jsem se dostat někam, kde by mě Clay neviděl. A kde bych neviděla já jeho. Je možné, aby to všechno byla pravda? Viděla jsem jednu z nejhorších věcí, které jsem kdy viděla. Je možné, že je tohle jen vzpomínka? I když mě tam ta osoba viděla? Nebo je to celé přítomnost a Clayton o tom nic neví?
„Už je mi trochu lépe, děkuji." usmála jsem se na letušku a Aarona. Všimla jsem si jejího jména, Laila. Něco mi to jméno říkalo...
„Laila? Aarone, to je tvoje sestra?" Byli si podobní, jen jsem nějak neměla čas si toho všimnout. Oba dva měli stejně hnědé vlasy a dokonalé šedé oči. Dokonce i v obličeji se jejich podoba nedala zapřít. Věděla jsem, že má mladší sestřičku, ale neměla jsem ani ponětí, že také pracuje pro dvůr. Byla opravdu krásná, hubená a naprosto roztomilá.
„Ano, vaše výsosti."
„Jak by se vám líbilo pracovat blíž bratrovi?" usmála jsem se na ni, jako letuška pracovala jen v nějaké dny. Navíc Aaron neopouštěl palác, pokud nebyl někde se mnou, domů mohl jen na svátky, nebo když jsem mu dala volno (nechávala jsem ho jít domů téměř kdykoliv, když si řekl, stejně jako všechny mé blízké). Jenže já jsem princezna a jsem schopná s tímhle jejich odloučením udělat něco, co by jim mohlo pomoct. Sama bych se bez svého bratra neobešla... Dřív. Teď mám Claytona, který je pro mě vším. Bratr je pryč a Clay mi jediný zbyl.
„Vaše veličenstvo, to by bylo úžasné." pronesla Laila, Aaron jen přikyvoval. Vzpomněla jsem si, že on pro moji situaci s otcem měl pochopení. Sám si doma prožíval něco podobného, jeho otec byl alkoholik a mlátil nejen jejich matku, ale i je. Aaron se nechal naverbovat do hradní stráže, podstoupil trénink a vrátil se domů. Otci vrátil to, co jim prováděl a začal pracovat jako strážce, aby jeho matka a sestra mohli odejít od jejich otce tyrana. Znala jsem jejich příběh stejně, jako Aaron znal ten můj. Záleží mi na lidech ve svém okolí. A chtěla jsem, aby měl sestru blízko sebe.
„Dobře, postarám se o to, abyste do mé korunovace byla na zámku aspoň jako služebná a později se stanete mou dvorní dámou. Souhlasíte, Lailo?" usmála jsem se na ni mile, už mi bylo opravdu mnohem lépe.
„Panebože! To je úžasné, mockrát děkuji." Byla tak nadšená, až mě objala. Trochu jsem nevěděla, jak zareagovat. Nakonec jsem ji také objala, ale to už si uvědomila, co dělá, a odtáhla se. Zasmála jsem se.
„Tak, Lailo, jako jedna z mých blízkých budeš mít tu čest a můžeš mě oslovovat jen jménem. Samozřejmě ne před rodiči, ale jinak to nikomu nevadí." mrkla jsem na ni. Chtěla mi odpovědět, jenže se najednou pod námi otřáslo letadlo. Předla mě panika.
„Elem!" Vykřikl Clayton, probral mě z mého strachu. Muselo ho to probudit, takže si uvědomil, že nejsem u něho. Najednou jsem se tam chtěla vrátit. Vydala jsem se k němu, jenže jakmile jsem ho spatřila, celý sen se mi promítl před očima. Byla jsem ráda, že jsem už jen dosedla na sedadlo, protože se mi zamotala hlava. Připoutala jsem se a vrátila sedadlo do původního stavu. Clay se také posadil a chtěl mě chytit za ruku. Ucukla jsem. Pro mě to byl instinkt, ten sen byl až moc silný. Nechtěla jsem, aby to zjistil, jenže jsem mu to tímhle instinktem přímo ukázala.
„Co se děje, lásko?" 

Nemůžu mu lhát! Jsem to já, lžu jen výjimečně a i to mi přijde špatné. Jenže nevím, jestli to, co jsem viděla, je pravda. Mohl to být jen výplod mé fantazie, hloupost, kterou vymyslel můj mozek, nebo předpověď něčeho děsivého...

Ne, moc dobře vím, že to byla pravda. Nemá cenu sama sobě lhát, všechno to, co jsem viděla se právě teď dělo. Cítím to, moje duše může cestovat a právě to udělala. Clayton si zaslouží vědět pravdu a já si zase zasloužím zjistit, jestli má na tomhle zvěrstvu také nějaké zásluhy.
„Claytone, tvůj otec vězní jednu dívku v nějaké tajemné místnosti. Věděl jsi o tom?"